Následující text je recenze Erika Marka pro Novinky.cz.
Původní text se nacházel na adrese http://www.novinky.cz/archiv/Index/Kultura/12166.html, která v dané chvíli již není funkční.

Krampolovo Waterloo

Režisér Vít Olmer (Jako jed, Co je vám, doktore? nebo Tankový prapor) se pokusil převést na filmové plátno svých pět povídek, které napsal svého času pro časopis Playboy. Musím se přiznat, že povídky samotné jsem nečetl, takže je možné, že jsou vtipné a poutavě napsané, ovšem jeho filmovou novinku Waterloo po česku jsem bohužel viděl. A ta postrádala jakoukoliv vtipnost, kromě asi dvou vydařených gagů, svižnost a spád potom chybí docela určitě. Hlavní postavou všech povídek v mnoha převlecích je populární český herec a poslední dobou spíše moderátor Jirka Krampol.

Pokud pominu obsah a dějové linky jednotlivých příběhů, Olmer úplně zapomíná, jak má vypadat filmařská práce. Úplně nejvíc mě potom iritoval hlas a vůbec existence průvodce dějem — vypravěče, který vám desetkrát přežvýká to, co by právě mělo být vidět na plátně samo o sobě. Místo úšklebku hlavního hrdiny by vám Olmerem řízený vypravěč překvapivě sdělil, že hlavní hrdina je naštvaný.

Asi nejlepší, i co se týká hereckých výkonů, je zfilmování povídky Svatozář. Krampol v ní zahrál vskutku bez chybičky rádoby nahluchlého staříka. Brzy pochopí i doktor, že jeho proklamovaná porucha je pouhou obranou před nekonečným přívalem slov jeho družky (vynikající Eva Holubová). Dobře se ještě pobavíte u dialogu Vízner-Krampol v povídce Ostrov lásky, kde by oba měli trávit v klidu a rozjímání svou zaslouženou dovolenou u moře. Opak je ovšem pravdou (pouze u prvně zmíněného).

Trošku nudná a klišovitá vám už možná bude připadat „titulní“, ovšem poslední, povídka Waterloo po česku, která se odvíjí podle hesla, na slabého muže hrubá nevěra.

Za naprostý propadák potom považuji povídku první, nazvanou Francouzská trojkombinace. Bohužel o erotiku, jak by mnohoznačný název napovídal, se režisér pouze otřel a zůstala mu pouze dětinská zápletka, která mohla někoho zaujmout snad před deseti lety — o podnikateli-workoholikovi, který času na svou zhýčkanou a krásnou paní neměl, a jak dopadl. Navíc zahušťovat příběh nalezeným psíkem, jeho samotou a dárkem a la nablýskané auto je natolik pitomé, že až člověka napadne, jestli byl pan režisér při natáčení při vědomí. Pouze pro doplnění, pátá povídka je Sólo na bicí a mistr Krampol si v ní zahrál mírně přestárlého bigbíťáka na vejminku.

Co k tomu dodat? Waterloo po česku do kin nepatří, spíše by se hodilo jako uspávačka na Novu ve funkci nezávadné dekorace k vašemu otevřenému lahváči.

Erik Marek

Zpět na seznam všech recenzí.

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?