Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Petra Čihuly na FilmWeb.cz:
Původní text naleznete na: http://filmweb.o2active.cz/show.article.aspx?id=661

Vít Olmer strikes back! A s ním i osvědčená česká herecká tlupa... Dopadl Olmer jako u Waterloo nebo se mu podařilo natočit opravdu dobrý český film? Stačí jeden klik a dozvíte se to...

Waterloo po česku
Režie: Vít Olmer
Hrají: Jiří Krampol, Emília Vášáryová, Oldřich Vízner, Simona Chytrová, Eva Holubová, Jana Paulová, Oldřich Navrátil, Naďa Konvalinková, Svatopluk Schuller...
Stopáž: 95 minut
Datum CZ premiéry: 12. 9. 2002

Waterloo po česku

Je tomu už pár let, co světlo světa spatřila ultrazhovadilost Ještě větší blbec než jsem doufali. Film, který měl Luďka Sobotu vytáhnout z bažin zapomnění, ho tam ale opět bezpečně utopil a spoustě českých herců v čele s Janem Přeučilem (který má na svědomí nejtrapnější sexuální scénu v dějinách české kinematografie) pomohl dokonale ubít vydřené renomé. Vít Olmer se vlažnou diváckou reakcí odradit nenechal a kamikadze spáchal znovu. Tentokrát to odnesl Jiří Krampol…

Jiří Krampol, známý to moderátor veselé estrády Nikdo není dokonalý, si střihl v novém Olmerově povídkovém filmu rolí hned pět. Bohatý podnikatel, senilní dědek, šedovlasý guru se zálibou hry na bicí, příležitostný psycholog a podváděný manžel. Jednotlivé role se od sebe liší pouze počtem nových svršků/spodků/paruk/brýlí, přičemž Krampol podává pokaždé stejný herecký výkon. Pan režisér ho šalamounsky a velice samoúčelně nechává replikovat nejprofláklejší vtipy z jeho moderátorského působení, aby divák nabyl dojmu, že Waterloo po česku je neskonale zábavná taškařice. A aby se neřeklo, občas mu ve scénaristickém kabátku vetkne do úst nějaký chytřejší dialog. Vedle hlášky "To je sex… To je lepší přefiknout čerstvě umytýho dědečka.", která je sama o sobě dosti zavádějící, se tu ale moc laškovností neděje. Waterloo působí velice divadlově a kdybyste náhodou zapomněli, že jste v kině, může se vám klidně stát, že ze zvyku automaticky odejdete v polovině představení na přestávku. Mezi námi, ono b v  v y se v  v nic tak hrozného nestalo. Humor na prknech bohužel nefunguje na plátně - čemu se zasmějete v první divadelních řadách, když po vás herec hází očkem, tomu se nezasmějte na plátně, kde upocený Jiří Krampol v posilovně nadává svému společníkovi do nemytého zvířectva a nehází po vás (bohudík) vůbec ničím.

Scénář: Pět úžasně napsaných příběhů, které vás chytnou za srdce a které rozhodně mají co říct. Pětkrát nečekaně a chytře vypointované finále. Skvěle herecké výkony v podání předních českých celebrit. Zábava. Legrace. To vše "vatrló" nenabízí. Celebrity jsou, ale to je bohužel všechno. Uveďme si příklad příběhové kostry třeba první povídky: Jiří Krampol je starší bohatý podnikatel, Simona Chytrová jeho mladá svůdná manželka. Po cestě do restaurace najdou psa. Pes putuje na prohlídku. Zde mladá manželka poznává svůdného pana veterináře. A poté manželovi zahne. Konec, milé děti. 20 minut v trapu. A jedem dále. Ve stejném duchu. Ještě čtyřikrát. Máte na to žaludek?

Waterloo po česku připomíná chvílemi spíše vydařenější homevideo. Kamera Juraje Fándliho je televizní až běda a filmové zařazení "upocená nedělní oddychovka na jedničce" vám situaci přiblíží asi nejlépe. Jednotlivé povídky ve svém průběhu pravidelně oscilují mezi komedií a rodinnou terapií (vše doprovázeno téměř dokumentárním zmapováním aktuálních protagonistových myšlenek v podání samotného pana režiséra), aby stačili rozvířit vtipné vody kolem některých vděčných českých artefaktů typu "Fernet" či "vaječňák", zopakovali situace důvěrně známé ze všech českých domácností a upozornili vás na to, že chlapi jsou neuvěřitelně hloupá stvoření a ženské jim pořád zahýbají. To je jediné poselství, které vám film přinese, a jelikož ho teď už znáte, nemusíte na něj chodit. Za těch 150 korun si můžete pořídit slušnou míru Fernetu.

Celý jeden odstavec také věnuji "cool" shluku nasamplovaných zvukových paskvilů v délce trvání 3,5 vteřiny, který je v nekonečně se opakující smyčce vaším vtíravým průvodcem po celou dobu sledování plátna / slastného podřimování. Pokud jste, nedejbože, viděli "trailer", víte, o čem je řeč. Tvůrce hudby k Waterloo si velmi chybně vykládá názor na současný střední hudební proud a chytrolínsky podstrčenými scratchy oživuje usoplený hudební motiv asi tolik, jako stoletou stařenku teplá vana. Až uslyšíte "tum tum, tum tum tudum" po dvacáté, budete chtít zvracet. Po třicátém poslechu budete chtít sníst sedačku. Po padesátém zapálit plátno. Ale ono stačí prostě…odejít. Kdo ví, třeba se v blízké budoucnosti dočkáme nadupaného kina, kde půjde na panelu sedadla položka "Music" stáhnout do pekel. Zatím však musíme trpět. A nebo nechodit na Waterloo.

Nehodlám v dnešní době nadržovat českým filmům za to, že není dostatek prostředků k jejich realizaci, a tudíž se výsledek negativně promítá do celkové kvality, která se musí posuzovat s vlasteneckým nadhledem. Nechci poslouchat, že "máme jinou kulturu" a nemůžeme se srovnávat se světovou produkcí. David Ondříček, Jan a Zdeněk Svěrákovi, ale i další dokázali, že v našich luzích lze mix chytré zábavy a originálního vizuálního pojetí stvořit a porovnávat Waterloo například s Pelíšky, Tmavomodrým světem či Samotáři je skutečně nefér. Tenhle film si hraje na něco víc, než čím doopravdy je - plnotučným televizním slepencem s rozbředlým scénářem a neuceleným vnitřkem. Ale ne plnohodnotný film do kinodistribuce. A je smutné, že si dnes ještě někdo myslí, že by takovéhle dílko mohla být obrovská legrace…

Petr Čihula

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:43:25

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace