Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Recenze na film Všechno nejlepší!

Následující text je recenze Tomáše Baldýnského pro Reflex.
Původní text naleznete na: http://www.reflex.cz/Clanek23961.html

Všechno nejlepší!

Taxikář Jarda Rychlý a zákazník Jindřich Požár v české komedii, zdlouhavé a studené jako psí čumák

Neuplyne víc než týden od chvíle, kdy po letech snažení zahučel znovu pod vodu zákon na podporu české kinematografie, a máme tu s ironickým načasováním premiéru nejhoršího českého filmu dosavadního roku. Ano, Všechno nejlepší Martina Kotíka je film tak špatný, že by mohl sloužit jako exemplární příklad toho, co nepodporovat; toho, co nehájit; toho, co ani netolerovat. Film, který jistě leckomu poslouží jako argument při tvrzení, že najde-li české prostředí peníze na tak nepovedenou zbytečnost, není třeba do něj nalévat další. Kdyby se však filmovým lobbistům podařilo na Všechno nejlepší vylákat českou politickou reprezentaci a zamknout ji i s prezidentem republiky v sále, třeba by ti osvícenější z nich pochopili, že tenhle film není důvod, proč se na český film vykašlat, ale symbolické shrnutí dekády kašlání. Je to film, který jako by všechny problémy českého filmu prohnal přes pořádný zesilovač. Ne proto, že by Martin Kotík - producent, režisér a spoluscenárista Všeho nejlepšího - byl zneuznaný umělec, jemuž chudoba Fondu na podporu kinematografie znemožnila vytvořit geniální dílo. Kotík je filmový podnikatel, natáčí filmy na kšeft, podporu nečeká a nemá na ni nárok. Chová se jako podnikatel rozumně a tržně: protože si chce zachovat možnost s filmem obchodovat, neuzavírá koprodukční smlouvu s žádnou bohatou televizí a nenechá se odřít o vysílací práva. Jeho jedinou možností je tedy film financovat ze zálohy od distributora - tedy ze svých budoucích příjmů - a tříště drobných zdrojů, slev, product placementu a možná standardní bankovní půjčkou. A jeho jediným zájmem je pochopitelně minimalizovat náklady na všechno "nepodstatné" a fajnové: scénář, realizační pečlivost na place, čas strávený prací s herci i jakoukoli snahu o výraznost a originalitu. Vzniká tím průmyslový produkt hodný rozvojové země - tak nekvalitní napodobenina zahraničních vzorů, jaké se prodávají u vietnamských stánků. Ano: domnívám se, že příznakem problémů české kinematografie není fakt, že Štěstí - jediný český festivalový úspěch posledních deseti let - muselo být z velké části financováno Němci. Ale že už nedokážeme vyrobit ani slušnou komedii.

Všechno nejlepší zvenčí připomíná komedii taxikářskou (jako třeba francouzské Taxi), jejíž hrdina (zde Jan Dolanský jako taxikář Jaroslav Rychlý) je konfrontován se zákazníkem (Viktor Preiss coby Jindřich Požár) a z původně rutinní cesty se nečekaně vyklube série dobrodružství, na jejichž konci je hrdinova proměna a prozření. Tyto elementy - poněkud rozpité a na nesprávných místech - Kotíkův film sice obsahuje, ale mezi nimi chybí to, co dělá komedii komedií. Nikoli gagy, vtipy a hlášky (ty film postrádá zcela), ale gradace, s níž se zprvu běžně vyhlížející hrdinův den postupně mění ve stále rychlejší a šílenější noční můru. V níž se běžné rito stane život měnící zkušeností, na jejímž konci není nic stejné jako na začátku. Jarda Rychlý jen stále stejně nadává a dál a dál nudně převáží svého nepříjemného zákazníka městem. A asi třikrát projede ze špatné strany jednosměrku.

Kotík v roli tvůrce nemá žádnou silnou stránku ani jako scenárista (spolu s Petrem Nepovímem), ani jako režisér. Velkou dialogovou scénu, v níž by mohl využít komický potenciál Pavla Zedníčka v roli šéfa taxislužby AAA Radiotaxi, založí coby scenárista na tak hloupém nedorozumění, že by z ní ani režisér se smyslem pro inscenaci dialogu a citem pro rytmus nevykřesal jediné uchechtnutí. Rytmizuje příběh čekáním na útržkovitá odhalení o pravých motivacích podivného zákazníka Požára, jenže Požárův příběh je tak krystalické klišé, že každá další chvíle, v níž se o něm něco dozvíme, vždy nanejvýš potvrdí černé obavy. Kotík nehlídá stylizaci hereckých výkonů a rozptyl od civilní zádumčivosti Viktora Preisse přes komicky jednopolohového Jana Dolanského k uzoufání hysterické Janě Hlaváčové v roli praštěné šéfovy tetičky bere filmu i ty poslední zbytky soudržnosti. Ale Preiss a částečně i Dolanský mají výhodu v tom, že jim prostor pro postavy umožňuje podávat alespoň soustavné výkony. Ti ostatní - mezi nimi Jan Vondráček, Jaromír Dulava i Jana Štěpánková - nedostávají ani materiál na slušnou komickou figurku. Při marném pátrání po nějakém pozitivním aspektu filmu Všechno nejlepší se mi vybavila jen hudba Tomáše Poláka (MIG 21), ale i tak mám dojem, že jako by zaznívala z repráků na tržnici v Potůčkách, v níž jsem si koupil sportovní boty s nápisem Abidas a dvěma pruhy nad ním.

Tomáš Baldýnský

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:43:24

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace