Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Tomáše Baldýnského pro Reflex.
Původní text naleznete na: http://www.reflex.cz/Clanek16402.html

Post coitum

Hodnotit nový film Juraje Jakubiska je poněkud komplikované - komu vlastně přiřknout jeho autorství? Jakubisko v první den natáčení převzal produkci z rukou mladého režiséra Marcela Bystroně, který film připravil pro sebe a napsal zároveň i scénář. Linie tvůrčí odpovědnosti jsou tedy rozostřené, a navíc otvírají prostor k úvahám, zda bylo od velkého režiséra moudré vrátit se po sedmi letech v takovém chvatu a bez přípravy. Téma "mrazivé citykomedie" totiž rozhodně není to, co jsme si navykli považovat za jakubiskovský film.

Odehrává se ve městě, jeho hrdinové jsou módní typy (rocková hvězda, fanynka, majitel nahrávací firmy, reklamní fotograf ...) a způsobem vyprávění mozaikou osudů mnoha - devíti - hrdinů, která se ve finále složí do závěrečného obrazu, je dnes spíše v módě u mladých a začínajících tvůrců. Už rozhodnutím natočit tento scénář se Jakubisko dostal do pasti, z níž nebylo úniku - je to totiž látka, která se stylově a neúspěšně pokouší kopírovat Petra Zelenku. A tím jaksi nevhodná pro tvůrce Tisícročné včely. Film trpí snad všemi příznaky scenáristického začátečnictví - hlavně nejistotou ve stylizaci. Film se potácí někde mezi symbolickou kritikou morálky společnosti a snahou o těžkou sebeironii. Tyto dva přístupy se navzájem tak ruší, že výsledkem je pouze divácká nejistota nad tím, kdy se nám co snaží tvůrci říci. Některé postavy jsou zřejmě záměrně ironicky přefabulované: Franco Nero například hraje italského fotografa přezdívaného Bacchus ("Bacchus není vaše pravý jméno, že ne?"), manžela neteře Yoko Ono, a svou klíčovou větu: "Jó, tenkrát ve Woodstocku, to byla jiná jízda!" pronáší dokonalou češtinou. Jiné by měly pocházet z reálného světa (nešťastná zneužívaná panenka Kristýna v podání Lucie Vondráčkové), ostatní se pohybují někde mezi.

Asi nejzajímavější je Jiří Langmajer coby poněkud úchylný boháč Zikmund, který svou roli předvádí v mírně sklepácké stylizaci, ale to proto, že věta: "Do kundy ti přece můžu jenom já - nebo aspoň jsem mohl," se jinak se ctí snad ani vyslovit nedá. Jeho postava také generuje dvě nejzajímavější scény filmu. A zvlášť v momentě, kdy nutí svou partnerku podávat mu telefonicky reportáž ze své soulože s cizím mužem a pak si ho vyžádá k telefonu, chápeme, že by morbidní sexyfilm mohl vzniknout i v Čechách. Ale je to jen záblesk. Nicméně věta: "Šoustáš na záchodě moji ženskou, tak mám právo vědět, jak dlouhým pérem," je jedna z mála ve filmu, která působí tak zábavně úchylně, jak tvůrci asi chtěli. Úporná snaha šokovat tím, že postavy souloží bez lásky a mluví vulgárně, je spíš prudérní a staromódní. Tento dojem posiluje i výsledek Jakubiskova seznámení s digitální technologií a možností postprodukce - používání všech těch jednoduchých videoefektů (vlnění, když se hrdinové zkouří, smršťování při zazvonění telefonu) dává filmu vizuální štych MTV z roku 1990.

Mnohem moderněji působí počítačové triky, ty jsou však využívány buď k řídkým šprýmům ve stylu levnější Ally McBealové, anebo k vysvětlení jednoduchého poselství filmu. Sex z nás dělá zvířata, proto mají hrdinové při orgasmu dravčí zorničky. Když těsně před koncem zavede děj hrdiny do vesnického kostelíka, náhle jako by s dotekem úrodné země získal režisér zpět svou sílu. Ve svém typicky okázalém symbolismu hromovládně otřese zemí, srazí zvon z věže a jeho film konečně začne vyvolávat emoce. Ta špetka naděje pro tenhle film přichází pozdě. Pro ten příští v pravý čas.

Tomáš Baldýnský

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:43:19

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace