Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Tomáše Vyskočila pro FilmPub.
Původní text naleznete na: http://filmpub.atlas.cz/kino/10444-post-coitum.aspx

Podtitul nového českého filmu zní „mrazivá city komedie“, sám Juraj Jakubisko hovoří o svém posledním dílu jako o „experimentu“. Výsledkem je další beztvarý příspěvek do nejasné zprávy o stavu české kinematografie.

Post coitum

Pokud alespoň průměrně sledujete současnou českou tvorbu, asi si všímáte jistého žánrového stereotypu, který mezi novými filmy z našich lužin a hájů panuje. Upozorňování na to, jak se někteří osvědčení tvůrci bojí současnosti a ti ostatní radějí ji pomocí nadčasových příběhů obcházejí, by bylo nošením dříví do lesa. Už jsme si zvykli, že některé dřív oceněnované žánry (parodie, krimi) z repertoáru současných tvůrců prakticky vymizely a pořád platí to, že na českého diváka nejvíc platí hořkosladný mix z let dávno minulých. Velká část tvorby je tvořena debutanty, kteří rádi prezentují svá díla jako experimenty či další sondy do života, divácký a většinou i kritických úspěch je nasnadě. Překvapivě se do téhlé lákavé, ale zrádné krabičky snažili vtěsnat i někteří klasici předešlých generací a většinou pohořeli. Post Coitum je dalším takovým případem.

Poznání je o to bolestnější, když zjistíme, která osobnost je pod filmem Post Coitum podepsaná. Juraj Jakubisko patří mezi nejzvučnější jména česko-slovenské kinematografie a má za sebou takové ceněné filmy jako Tisíciročná včela, Sedím na konári nebo naposledy Nejasná zpráva o konci světa. Ve svém posledním filmu se tento nestor spojil s pravým opakem své tvorby, mladým režisérem a scénáristou Marcelem Bystroněm, který má za sebou jen nepodařenou roadmovie Cabriolet.

Jejich společný projekt je odstrašujicím příkladem, jak může dopadnout střet dvou odlišných světů, pohledů a generací. Film nemá téměř žádný děj, je pouze sledem epizod o tom, jak čtyři muži a pět žen spolu navzájem souloží - vystřídají se téměř všechny heterosexuální varianty. Na začátku všeho je snaha úspěšné manažerky (Eva Elsnerová) dostat do postele svého šéfa (Jiří Langmajer). Do kolotoče partnerských výměn se dostává populární hudebník (Richard Krajčo), citově založený mladík (Mira Nosek), panensky nevinná puberťačka (Lucie Vondráčková) či hipísácký fotograf (Franco Nero).

Výsledkem těchto dvouhodinových škatulat je smrt nejsympatičtější postavy filmu a setkání všech ostatních na jejím pohřbu. Podivné je, že nikdo z nově utvořených párů necítí žádné sym/antipatie k ostatním, ačkoli rozchody proběhly na velice vypjaté a bouřlivé úrovni. Postavy spolu vůbec nepromluví, naopak dokonce na konci utvoří společný happening z rozprašováním popela (Big Lebowski - Post Coitum 1:0). Následuje svatba a závěr, který má zřejmě naznačovat něco velice symbolického, ale dá se očekávat, že nad rozsvícenýma leopardíma očima, si bude většina diváků jen marně lámat hlavy. Právě snaha o výraznou extrakci skutečnosti převrácenou až do neuvěřitelné nereálné podoby je největším problémem filmu.

Jestliže se tvůrci snaží nám nabídnout pohled na devět různorodých postav, abychom se podobných vztahů vyvarovali, pak ovšem měli přijít s něčím hmatatelnějším a uvěřitelnějším. Atraktivní a cynická kráska by se těžko vdala za zamilovaného nevyzrálého mladíka. Normální puberťačky se nesnaží nalézt čistou lásku mezi bohatými muži středního věku. A studentka medicíny s perspektivním partnerem bude pracovat v exkluzivním bordelu? Všechny postavy jsou navíc prezentovány ve stylu, že jsou neuvěřitelně cool a dělají fakt hustý věci. Jen jedné z nich se to však daří - cynickému manažerovi v podání Jiřího Langmajera, jehož čerstvě objevená záliba ve voyerismu a spankingu je jediným uvěřitelným, zábavným a zajímavým vývojem.

Postavy nejenže zvláštně jednají, ale i zvláštně mluví. Opět se snaží být hodně cool, ovšem vyznění hlášek je ve většině případů přinejmenším úsměvné (Říkat „kurvo“ mi můžeš, ale ne „krávo“, nejsem blbá!). Motivace, charaktery i dialogy každé z postav jsou odtažité a umělé, přehrávaná stylizace odosobňuje film. Nepomáhají ani erotické scény, kterých je sice dostatek, ale neuvidíte v nich nic víc, než několik špatně zahraných orgasmů a možná pár bradavek.

Dalším kámenem úrazu je vizuální stránka filmu. Zpomalené či zrychlené záběry, rychlé prostřihy, nájezdy kamery. Snaha kopírovat videoklipy a být cool za každou cenu je opět stejně jako ve většině případů k pousmání. Efekty působí samoúčelně, stereotypně se opakují a po chvíli začnou být velice rušivé. Vypadá to, jako kdyby se někdo snažil napodobit videoklip a přitom nevěděl ani jak videoklipy fungují.

Do tohoto moderního rázu je velice násilně vnucen symbolismus. Místo toho, aby se tvůrci snažili více pracovat s postavami, pomoci laxních dialogů staví v druhé rovině až naivní linii o démonech v každém z nás. Protipólem k jejich jednání má být dvojice andělsky čistých středoškoláků, která však také dojde jisté újmy ve svatební scéně. Sto různých výkladů, ale ani jeden hmatatelný. Sebereflexe - žádná. Poučení? Nulové.

Tvůrci inzerují Post Coitum jako mrazivou city komedií. Mrazivá není vůbec, spíš chladná a vlezlá jak lednová zima. O citech se sice hodně hovoří, ale málokdo je prožívá. A komedie? Jen nechtěná. Po Vyhnání z ráje je Post Coitum dalším důkazem, kterak bývalé legendy novému století a nové generaci vůbec nerozumí a snaží se to dohnat pomocí sexu a nahoty obohacené (podle jejich názoru) o nějaký hlubší význam. A stejně jako na konci Vyhnání z ráje, i tady se vkrádá lakonická otázka „Co tím filmem chtěli tvůrci vlastně říct?“

Tomáš Vyskočil

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:43:18

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace