Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Aleny Prokopové pro Cinemu.
Původní text se nacházel na adrese http://cinema.burda.cz/new/film.php4?Filmid=PANSKAJI, která v dané chvíli již není funkční.

Martin Dejdar, Ondřej Vetchý, Josef Abrhám a Vladimír Škultéty v debutantské bláznivé komedii o mužích, kteří se musejí obejít bez žen

Pánská jízda

Možnost spojit "cizí" žánrovou variantu s českým prostředím a cítěním je lákavá. Svedla i debutujícího Martina Kotíka, takže natočil po scenáristické i herecké stránce pečlivě připravenou, ve zlínských ateliérech za 18 dní natočenou situační komedii "britského" typu. Pánská jízda vychází z touhy vkusně – bez fekálních vtipů, negativismu, nahoty a antifeministických výpadů – pobavit domácí rodinné publikum. Diváky do kin nejspíš přitáhne díky očekávání spojenému s hvězdným hereckým obsazením i oblíbeným žánrem. Kvantita návštěvníků kina by však měla přímo souviset s kvalitou filmu. I když je to krutý příměr, na Troškovy Kameňáky lidé také chodí, a to i navzdory nepřejícným zakyslým plivancům blazeovaných filmových kritiků...

Než vyrobím další kritický plivanec, musím podotknout, že mne taková činnost netěší. Nápad inspirovat se situačními komediemi (nebo spíš televizními sitcomy?) se mi totiž líbil, stejně jako myšlenka psát hlavní postavy hercům na tělo. Příběh o mužích nucených obejít se bez ženské pečovatelské ruky, kteří s ješitně dětinskou odvahou vytáhnou do boje se stohlavou saní domácnosti, se navíc opírá o dobrou tradici – jen připomínám klasické Vzbouření na vsi (1949) či úspěšný hit S tebou mě baví svět (1982). S ohledem na scény s miminkem zase neškodí vzpomenout si na brilantní francouzské Tři muže a nemluvně (nebo i příslušné scény z Chaplinova Kida?). Ve všech případech (a další stovce nezmíněných) si jsou muži jisti, že zastanou ženskou práci. Úkony, jež každý inteligent v pohodě zvládne, samozřejmě knokautují i otce-inženýra Viktora a jeho dospělého syna – studenta Petra –, kteří se po smrti manželky a matky o sebe musejí postarat sami. Inteligenty měnící se v trapně ušmudlané, vyhladovělé duo doplní Viktorův bratr Artur, který ale nabídl pomocnou paži jen proto, že ho z domu vyhodila manželka. Kontrastem k absolutní katastrofě, kterou trojice předvádí, je postarší soused Lupínek, který čtveřici vnoučat od smrti jejich rodičů zvládá s absolutní dokonalostí (ale zase bez hravosti). Tušíte správně, že Viktor a spol. se nakonec musejí osvědčit i ve vztahu k trojici malých kluků + miminku a že do vyprávění zasáhnou vedle hasičů a lékařů i ženy, ať už půjde o Arturovu lepší polovičku Věru, Viktorovu kolegyni Mirku či Petrovu spolužačku z ročníku Zuzanu...

Mělo by to pobavit všechny od dětí přes rodiče k dědečkům, ale také muže i ženy, voliče všech stran, dělnictvo, úřednictvo i nás chytráky. Obávám se však, že taková všeobjímající vstřícnost se podepsala (asi už ve scénáři) na mechanicky neosobní, jaksi televizní náladě příběhu, s níž příkře kontrastuje rozjařeně chaotická inscenace. Scenáristický tým Martin Kotík-Petr Nepo- vím-Tomáš Končinský (mající už za sebou 26dílný komediální seriál) uvážlivě pracuje se zkušenostmi a vzory. Nechybějí starostlivě vystavěné a inscenované (bohužel nerozvinuté, a tudíž příliš krátké) série gagů `a la Sellersův Clouseau či Atkinsonův Bean. Sitcomový "sériový" mechanismus však v rámci celovečerní metráže nefunguje, takže nastala nutnost pospojovat gagy prvky z jiné žánrové škatulky. Tady vidím hlavní problém Pánské jízdy: "brutální" situační komika založená na destrukci osob a věcí se obejde bez psychologie a citů. Absence pevné ruky dramaturga je zvlášť bolestná ve chvíli, kdy Viktor vede jímavé rozhovory s fotkou manželky (jejíž smrt zbytečně zatěžuje vyprávění). Tváří v tvář této "realističnosti" stěží uvěříme, že v supermarketu došel chleba i mléko, hrdinové si nejsou schopni koupit otvírák na konzervy a rezignovali na návštěvu prádelny a bufetu. Etuda, v níž Viktor ve vlastní kuchyni hledá lednici, by byla legrační, ale jen kdyby zapadla do stylizace příběhu. Nemůže sdílet tentýž prostor s "hřejivě lidskou" scénou s miminkem: kojenec musí zůstat pouhou rekvizitou, již by takový Bean patrně spíš odložil do zmíněné lednice.

Sjednocující funkci asi logicky zastával sám producent, režisér a spoluscenárista Kotík, což se mu však – jistě navzdory těm nejlepším a nejpečlivějším snahám – naprosto nepovedlo. Nutno ovšem podotknout, že si ukousl sousto stěží stravitelné. I sympatický fakt, že některé scény rozvinuli a "hřejivě polidštili" sami herci, je výsledku bohužel spíš na škodu. Pointa (opravdu výborného!) Josefa Abrháma alias Lupínka je sice skvělá, ale patří do Pensionu pro svobodné pány. Improvizovaný "usmiřovací" telefonát, v němž Ondřej Vetchý coby Artur manželku horlivě uráží, by mohl ozdobit nějakou dobrou tragikomedii. Vetchý spolu s pohybově perfektním Martinem Dejdarem a s (film od filmu lepším!) Vladimírem Škultétym by mohli už od neděle rozjet úspěšný televizní sitcom `a la Pat a Mat, kam by se určitě lépe hodila i překvapivě stereotypní hudba Tomáše Poláka. Také Petra Špalková (včetně toho "kameňáku" o teplé večeři) je od hlavy k patě skvělá, ale bohužel takovým způsobem, že to v rámci Pánské jízdy jen mate…

Chaos detailů a stylů podporuje i rozháraná obrazová koncepce (zbytečné exhibice architekta i osvětlovačů v interiéru, rušivě "realistická" kamera v exteriérech). Jako divák pak nevěřícné civění na plátno střídáte s popoháněním ručiček na hodinkách. Možná je to příliš mechanický příměr, ale autoři nakonec divákům uchystali stejně katastrofální "jízdu", jakou připravili pro své hrdiny. Jen bez toho happyendového souznění. Což je opravdu hrozná škoda.

Alena Prokopová

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:43:15

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace