Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Petra Trelly pro FilmPub.
Původní text naleznete na: http://filmpub.atlas.cz/kino/55793-panic-je-nanic.aspx

Panic je nanic

První z kopií Snowboarďáků přichází do kin. Příběh je prosťounký. Tři borci tak dlouho řeší sex, až se rozhodnou přejít od teorie k praxi. Zda jim k tomu dopomůže Šárka Vaňková, to se možná dozvíte v naší recenzi.

Na letošní rok jsem se poměrně těšil, a to i z jednoho divácky lehce masochistického důvodu. Čeká nás totiž rok českých teenagerských komedií, které se na nás na jaře řítí rovnou tři. Důvod této ofenzívy na náctileté publikum je jednoduchý. Před rokem a pár měsíci přistál v kinech nečekaný hit Snowboarďáci, který ukázal, že je v naší kinematografii jedna dosud neotevřená komnata, skrývající v sobě divácký hlad po komediích tohoto ražení, které se u nás zatím netočily. Z Hollywoodu už se na nás zástupců tohoto specifického subžánru přiřítilo požehnaně, a poté se začaly objevovat evropské klony, především od našich západních sousedů z Německa. Velká většina takovýchto filmů dokázala do kin přitáhnout početné zástupy diváků, a tak si jistý Karel Janák řekl, proč to taky nezkusit.

A ono to vyšlo. Vyšlo to dokonce tak, že došlo ke zrození malého kultu, který vytáhl Snowboarďáky na post nejúspěšnějšího domácího zástupce v kinech za rok 2004. Z dvojice Kotek-Mádl vzešly teenagerské hvězdy první kategorie. Oba herci jako by mávnutím kouzelného proutku obsadili většinu stěn v pokojích svých vrstevnic. Proto jsem očekával, kdy se někdo další chopí úspěšného schématu a pokusí se urvat si z toho všeho také něco pro sebe. Jenomže tady přichází první problém. Ne že by se mi Snowboarďáci nelíbili (moje osobní hodnocení leží těsně pod sedmdesáti procenty), ale už u nich jsem měl nejednou problémy s hluchými místy či některými opakujícími se situacemi či hláškami. Proto jsem se obával, aby se již tak notně vylouhovaný pytlík nepoužíval mnohem déle, než by bylo normálnímu divákovi zdrávo. Bohužel se tak stalo, ale trošku jinak než jsem očekával, jelikož jsem z Panice spíše příjemně překvapen, což bych ale nezaměňoval za slovo potěšen, neboť jsem prostě a jednoduše očekával hrůzu a místo toho se naštěstí dostavilo jenom nezávadné nic.

Nyní už pojďme rychle k ději. Ten je prosťounký až běda. Trojice kamarádů Honza, Jirka a Vašek (David Vobořil, Michal Hruška a Tomáš Žatečka) tráví většinu svého času poflakováním se po Praze, pruděním svého okolí a povídáním si o ženských. Jednoho dne jim dojde, že už by konečně mohli přejit od řečí k činům a tak se domluví, že o blížících se prázdninách konečně zasunou. Otázkou je jenom, kde a kdy. První překážkou v jejich plánu jsou příbuzní Vaška, respektive jeho rodiče a prarodiče, kteří se jej rozhodnou obdarovat zájezdem na Balaton (narozeninová scéna, snažící se o něco podobného jako ta vánoční u Snowboarďáků, s tím rozdílem, že je celá k ničemu - akorát se nám v ní po delší době ve filmu ukážou Květa Fialová a Ladislav Trojan).

Honza s Jirkou mezitím odjíždějí na venkov, kde se seznámí s místní slečnou, která hrozně moc touží prožít prázdniny v Praze. A tak se rozhodnou, že si na čtrnáct dní vymění obydlí. Oni se nastěhují do zchátralého statku a ona s kamarádkou pobude dva týdny v Praze, v luxusním bytě Jirkových rodičů, kteří odjeli do Paříže. Vašek si nic z toho nechce nechat ujít, a tak ještě před hranicemi uteče z autobusu mířícího směr Maďarsko, aby se připojil ke svým dvěma kamarádům, kteří již v zapadlé vísce, kde se onen statek nachází, mapují terén. Na místě se seznámí s tamními dívkami, které by mohly být ony vyvolené, co je zbaví jejich panických trablů. Samozřejmě se do toho různými způsoby zamíchají místní starousedlíci, a tak bude ústřední trojice muset překonat nejednu překážku na cestě za svým vysněným cílem.

Kino debut bývalého dokumentaristy Ivo Macharáčka dle scénáře Miroslava Buberleho nepřináší na plátna kin nic, co už bychom předtím v různých obměnách neviděli. Trojice týpků, kteří se snaží vyměnit svou pravou ruku za dívčí klín, tak to už tady bylo mnohokrát. Otázkou bylo, jakým způsobem svého cíle dosáhnou či nedosáhnou a jak bude veškeré začátečnické martýrium vyplněno, čímž mám samozřejmě na mysli všechny ty různě vtipné či trapné situace, do nichž se naši hrdinové v průběhu filmu dostanou. Výsledek je bohužel takový nijaký. Nerad bych použil opotřebované spojení "nemastné neslané", ale ono se vyslovně nabízí. Panic není nějakým vyloženě hrůzným filmovým zážitkem, který by mě budil ze snů ještě čtrnáct dní po návštěvě kina, ale zároveň z něj nejsem ani žádným způsobem nadšen. Ale pojďme si vše říct pěkně po pořádku.

Prvním překvapením je fakt, že naši tvůrci na rozdíl od svých západně položených kolegů zatím nemají potřebu používat ve svých komediích litry všemožných tělesných tekutin, což je jedině dobře. Já sám už mám po krk variací na téma ohodit někoho něčím velmi nechutným a nebo donutit někoho něco velmi nehezkého zkonzumovat. Takže v tomto ohledu můžete být naprosto v klidu. Ničeho takového se zaplať pánbůh nedočkáte ani náznakem. Druhé překvapení je spíše negativní. Teenagerské komedie o sexu bývají pokaždé vyplněny nahotou, byť většinou decentní, aby jim byla zachována normální přístupnost. Neříkám, že chodím do kina kvůli nahotě na plátně, ale od tohoto žánru prostě člověk sem tam nějaké to alespoň poodhalené ňadro očekává. V Panicovi se prakticky ničeho takového nedočkáte.

Když pominu úvodní samoúčelnou koupačku v Jirkově bazéně, kdy se nám objeví na plátně dvě slečny v rouše Evině, tak už se za celou dobu ničeho jiného nenadějete. Tedy ničeho. Jedna nahá scéna by byla, ale její protagonistky jsou čtyři postarší maminy, které se za svitu měsíce nahé koupou v rybníce. A to je vše. Jedním z reklamních tahů byl slib, že se nám odhalí předloňská víceSuperstar Šárka Vaňková, jež ztvárňuje jednu z vesnických slečen. Neříkám, že jsem šel do kina kvůli jejímu poprsí, ale když už tvůrci něco slíbí, pak by to měli dodržet. A tak se pouze dočkáte scény, kdy má přes hrudník natažen centimetr, a zas takové dispozice nemá, abychom viděli aspoň něco.

Když už řešíme její křivky, tak bychom se mohli na chvilku zastavit i u jejího hereckého výkonu. Nebudu zde zbytečně plýtvat slovy, protože je asi každému jasné, jak to dopadlo, ale asi nebudu jediný, kterému jejích patnáct minut slávy na dobro stačilo a pro příště už bych její tvář ve filmu raději nespatřil. Hlavní trojice na tom není o moc lépe. Nyní budu opět na chvilku srovnávat s Janákovým hitem, ale ono to jinak nejde. To co se povedlo s objevením dvojice Mádl-Kotek můžeme nazvat malým zázrakem, protože došlo k u nás málokdy či skoro vůbec vídané kombinaci neokoukanost a hlavně přirozenost. O něčem takovém si trio Vobořil, Hruška a Žatečka může nechat tak maximálně zdát. Jejich herecký projev totiž pouze volně přepíná mezi fázemi “hodně moc nejvíc absolutně totálně v pohodě“ a “o něco méně v pohodě“. Vítězně z této trojice vychází Tomáš Žatečka, který má za sebou již jednu hereckou zkušenost (v Trojanových Želarech), ale u něj je zase ten problém, že byste mu hádali maximálně dvanáct let, a tak jeho šmajchlování s šestnáckama vypadá poněkud nevěrohodně.

Ostatní herce nemá cenu hodnotit, protože se většinou jedná buď o rychle zapomenutelné epizodní roličky (Javorský, Volencová-Žádníková, Dvorská), nebo o trapné pokusy předvést v zahraničí tolik populární camea, z nichž především to Boučkovo zavání trapasem roku. Panicův humor také není kdovíjak vydařený. Většina hlášek a fórků nefunguje tak jak má, což je způsobeno jak špatným načasováním, tak samotnou nevtipností většiny situací. Nic nezachraňují ani podivné animované vložky a la Básníci, které ze začátku způsobují nevěřícné kroucení hlavou a po čase navíc začínají solidně lézt na nervy. Z nejhoršího Panice vytahuje technická stránka filmu, která je na podobné úrovni jako u Snowboarďáků, takže můžete počítat s tím, že se stříhalo mnohem častěji, než je na zdejší poměry obvyklé.

Když vám ke všemu navíc hraje velice slušný soundtrack, tak se může stát to co přišlo u mě. Totiž, že vám film slušným tempem uběhne, aniž by vám jakkoliv ublížil, a mě tak nezbývá dát mu o jednu hvězdičku vyšší hodnocení, než jsem před vstupem do kinosálu očekával. Je to sice jen o fous, ale musím si nechat nějakou rezervu, protože věřím, že by mohlo být ještě mnohem hůř. Tragické úrovně některých komedií z posledních let, jako například Pánská jízda či Waterloo po česku Panic zdaleka nedosáhl. Navíc se jedná o komedii, jež je neoddiskutovatelně zaměřena na publikum, které je o nějakých deset let mladší než já. Když si vzpomenu na sebe v onom věku, tak si říkám, že by se mi tento film určitě líbil mnohem víc než nyní a jsem naprosto přesvědčen, že opět přitáhne do kin slušnou várku zejména náctiletých diváků, kteří se už ale nebudou bavit jako u Janákova zázraku, jelikož moment překvapení pro sebe uzmul právě on. Berme tedy Panice takového, jaký je. Své díváky si na sto procent najde. Sice už okolo sebe nebudeme slýchat hlášky typu “stříkej“ tak často jako tomu bylo před rokem, ale přesto při předpokládaném úspěchu můžeme očekávat dvojku, která už byla lehounce naťuknuta na tiskovce po novinářské projekci. Teprve potom bychom se mohli dočkat skutečného očistce.

Pro většinu diváků mladších šestnácti let asi povinnost, bez které budou aspoň na nějakou dobu ve společnosti svých vrstevníků ztraceni. Pro starší publikum jen na vlastní nebezpečí.

Petr Trella

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:43:13

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace