Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Tomáše Baldýnského pro Reflex.
Původní text naleznete na: www.reflex.cz/Clanek17079.html

Non plus ultras

Fotbaloví Bakaláři aneb Proč? Proč?

Když se před sedmnácti lety objevil v našich kinech dodnes působivý film Karla Smyczka Proč?, rozvášnění fanoušci demolovali sály kin a pokřik "Brusél!" zazníval ještě dlouho poté, co film z kin předčasně zmizel. Ačkoliv se dnes konečně do české kinematografie stále živé téma fotbalového fandovství vrací, násilí v sálech se asi obávat nemusíme. V září uvidíme, že v budoucím filmu Jana Hřebejka Horem pádem je fotbalové chuligánství spíš symbolem útočiště nejistých než konkrétním tématem.

A filmový debut režiséra Jakuba Sluky Non plus ultras, který má premiéru už dnes, zase není k rozdmýchávání emocí příliš vybaven. Ne proto, že obsahuje pouze jedinou a krátkou scénu fotbalové řeže mezi sparťany a baníkovci na Bazalech a fotbal zde tvoří spíše pozadí příběhu než jeho téma, ostatně samotný slogan filmu varuje, že "fotbal je jen záminka". Přesto by člověk od fotbalového filmu čekal intenzitu prožitku, alespoň náznak extremity či jasně formulovaného názoru. Bohužel emocionální nálož Non plus ultras je ve výsledku srovnatelná s libovolným dílem televizních Bakalářů. A s jistým překvapením je nutno poznamenat, že Bakaláře Slukův film připomíná i formálně: film je po bakalářovsku uveden a vysvětlen komentářem hlavního hrdiny (David Novotný jako Bejčák), ve filmu se objevuje výkvět českého herectva (Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Naďa Konvalinková, Vladimír Dlouhý, Jana Hlaváčová) doplněný o mladé talenty (Karel Zima, Matěj Hádek a Michal Novotný) a příběh je složen z téměř separátních historek s tak jednoduchými pointami, že člověk bez váhání rád uvěří tomu, že je "napsal život". Filmy by však měli psát scenáristé a scenáristický debut překladatele Jiřího Popela trpí množstvím neduhů typickým pro prvotiny.

Tím nejzřejmějším je literární umělost postav - i když ústřední čtveřici sparťanských hooligans ztvárňují bez výjimky velice talentovaní herci, žádný z nich nedokáže dát divákům odpověď na to, proč je jeho postava taková, jaká je. Proč roztomilý a charismatický Bejčák dokáže něžně a oddaně milovat maminku, být laskavým starším bratrem své sestře a zároveň agresívně napadat fanoušky nepřátelského klubu? Jak dokáže v hospodě říct neznámým dívkám: "Můžu se vás na něco slušně zeptat? Mrdáte?", ačkoliv normálně není téměř schopen pozvat holku na rande? Co dělá milovník vážné hudby a melancholický intelektuál Tyčka (Vladimír Dlouhý) mezi fotbalovými fanoušky? Když už je film zalidněn takto mysteriózními postavami, očekáváme přesnější a zajímavější odpovědi než "síla party" nebo "Pejsek fandí, protože koktá". Neautentičnost příběhu navíc posiluje všudypřítomný Bejčákův komentář pod obrazem, který je laděn do tak ironicky unavené polohy, až místy připomíná víc Phila Marlowa než pražského sparťana. Nicméně je možné pochopit jeho nutnost - film občas potřebuje dovysvětlit a jednotlivé segmenty propojit. A taky zastřít fakt, že ačkoliv je trojice nejdůležitějších historek, které tvoří děj filmu, jen volně propojena postavou hlavního hrdiny, všechny mají naprosto stejný dramatický vývoj a pointu. Ať už se parta fanoušků konečně dočká vysněné návštěvy anglických rowdies z West Ham United, nebo si Bejčákův strej-da Pepa vyjde před večeří na "jedno točený", o pointě postavy Tyčky ani nemluvě, pokaždé se dozvíte totéž: nesuďte knihu podle obálky, zdání klame, každý je nakonec úplně jiný, než jste čekali. Což se zároveň dá říci i o celých Non plus ultras

Tomáš Baldýnský

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:43:11

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace