Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Mirky Spáčilové pro MFDnes.
Původní text naleznete na: http://show.idnes.cz/show_aktual.asp?r=show_aktual&c=A040804_202024_filmvideo_kot

Jen tak si po česku zafandit a zazlobit

Úsloví o téže lahvi, která jednomu člověku připadá způli plná a druhému způli prázdná, padne novému českému filmu Non plus ultras jako ulité. Prvotina scenáristy Jiřího Popela i režiséra Jakuba Sluky je totiž z rodiny filmů vydařených asi "padesát na padesát".

A záleží už jen na osobním vkusu, jestli se jazýček vah přikloní blíž k nadšení, či ke zklamání. Přičemž ono případné zklamání nemá příchuť pošklebku, nýbrž lítosti, neboť tak zajímavá látka o zastydlých fanoušcích fotbalu a tak neskutečná energie, s níž mladý tým vydupal svůj projekt doslova ze země, si zasloužily vyústit v ryzí zázrak.

Lahev napůl plná si připisuje spoustu příjemných plus. Předně fakt, že jde po dlouhé době o skutečný film, nikoli o provokaci, úkaz, hříčku, výkřik, schválnost či jinou módní odlišnost od zlatého dna filmových řemesel. Dále: nevaří se nastavovaná kaše, osmdesát minut stačí.

Čas popohání i výtečná hudba nápaditě poskládaná z různých žánrů, od nejtvrdší muziky přes nasládlého Karla Hálu po koncertní sál. Body přináší také pár chytrých scén, třeba úvodní žert s hrdiny představenými pod obličejíky nevinných novorozeňat, pocitově působivá, jen zbytečně zpomalovaná bitka fanoušků v ochozech či společné etudy Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisra - a to přesto, že zejména stavbou Lábusovy figurky venkovského tatíka mohou působit jako z jiných časů a světů.

I na kontrastu je totiž komika snímku založena, přičemž jeho nejpůvabnějším motivem se stává nevyslovená, přesto zřejmá pachuť z konfrontace českých "fotbalových chuligánů" s anglickými. Našinci navenek pěstují pubertálně silácká slova i gesta, plánují, že si "zazlobí", k hostům z Londýna vzhlížejí jako k zářným vzorům - jenže za pár hodin je sami umravňují, napomínají a vlastně s úlevou vyprovázejí o dům dál.

"Po česku" se sice huláká, i krvavá rána padne, ale do popelnic před vlastním bytem se přece nekope, doma se s prominutím čurá do záchodové mísy, ne na spící tetičku, a milostné výboje chlapáků se vztahují výhradně na roštěnky čili ženy. Domácí "postrachové" vzbuzují nakonec spíše pobavený soucit - světáctví jim není souzeno aze svých omezených živůtků mezi fotbalem a pivem neumějí vystoupit, ani kdyby chtěli.

Herecky pevná sestava v čele s Davidem Novotným, jediným hrdinou více tváří, však kromě věrných "hlášek" občas nemá co předvést. A to už jsou minusy oné prázdné lahve: scénář bez dramatických zlomů, trpná postava Vladimíra Dlouhého, vybavená ještě dutým vypravěčským komentářem, dramaturgie, jež pro drobné úsměvné situace ústící do ztracena zapomíná na vrcholy apointy.

Non plus ultras patří k příběhům, kde se zdánlivě nic nestalo - a ty se točí obtížně i mistrům. Nicméně pro spíše plnou lahev mluví rozhodující fakt: není to moralita. Film fandům nefandí, ale ani je nesoudí. Nevaruje: Pozor, děti, takhle dopadnete, když se budete flákat, pít, mluvit sprostě a prát se na fotbale.

Mirka Spáčilová

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:43:10

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace