Následující text je recenze Petra Cífky pro FilmPub.
Původní text naleznete na: http://filmpub.atlas.cz/kino/10468-non-plus-ultras.aspx

Ukázky ze života sparťanských fanoušků zpracoval ve svém celovečerním debutu režisér Jakub Sluka. S nástrahami dlouhometrážní komedie se pere s hvězdným kádrem Novotný, Dlouhý, Lábus, Kaiser a spol.

Non plus ultras

Na krátký výsek z každodenní nudy šestice fotbalových fanoušků se soustředí nová česká komedie s lákavým odérem potu z travnatého kolbiště. Pražští ortodoxfans, Bejčák, Tyčka, Pejsek, Potapěč, Vočko a Lojza, kteří už ze zlatého věku řádění na fotbalových stadionech vyrostli, budou mít příštích pár dnů hodně napilno. Čeká je totiž výjezd na zápas do Ostravy, návštěva anglických kolegů a jejich vůdce i milostné trampoty a návštěva příbuzných, které vyplavila velká voda. A to je vše přátelé… tádydádydádydá. Víc příběhu se v Non plus ultras nedočkáte. :-)

Scenárista Jiří Popel navázal svou prací přesně v místě, kde havarovala většina ostatních patvarů Made in Czech Republic 2004 (a že těch karambolů bylo opravdu hodně). Chatrný příběh, matné postavy a nejistý cíl, to jsou největší slabiny. Většině postav chybí životnost, psychologický základ, který by ze stereotypizovaných figurek (jeden koktá, druhý mlčí, třetí je magor…) dokázal vytvořit opravdové lidské bytosti, s nimiž by bylo možné filmem procházet. Nevím, kdy se podaří českým filmům (a debutům dvojnásob) vymanit z nekonečného kolotoče redukování lidí na postavičky s jednou výraznou vlastností, u nichž pak musí hlubší rozměr a opravdovost pracně dolovat kvalitní herci. V Non plus ultras dokázal tenhle kus práce odvést hlavně David Novotný (Tmavomodrý svět). Dokonale přesvědčivý, přesto neprovařený herec ovládá zaslouženě většinu stopáže, přičemž nejen že nedovolí svým slabším souputníkům převzít otěže a zahlazuje stopy po slabých momentech (přehrávající Matěj Hádek, pseudostylové vnitřní monology), ale je to právě Novotného herecká jistota, díky níž se snímek úplně nerozpadl.

Přitom se tento trudný osud jevil jako jediný možný výsledek scenáristovy nemohoucnosti. Ultras nemají konzistentní příběh, prakticky kvůli ničemu je divák motán v bludném kruhu zřetězených scének, z nichž možná každá čtvrtá, pátá, má šanci uspět sama o sobě, - ovšem jako celek nefunguje líp než různobarevné korálky navlečené na roztrženou šňůrku. Když se pak Sluka pokouší dopachtit k závěru, k nevhodné a uměle vyfabulované pointě, rozutečou se mu korálky na všechny strany a myšlenková (i příběhová) prázdnota vyplyne nekontrolovaně napovrch. Zbývá jen pár svěžích momentů, které prostě nedokáží zakrýt, že se většinu času na plátně nic moc neděje, že chybí konflikt nebo dobře rozepsaný vztah, jenž by hnal postavy vstříc závěrečným titulkům.

Přestože se Slukovi film přímo ukázkově rozjel na všechny strany (proto se v podstatě nepohnul ani o píď), nezaslouží si tento greenhorn v krajině celovečerního filmu zatracení. Zkušenosti z natáčení reklam se jasně otiskly do svižného vyprávěcího tempa, přičemž některé pasáže vyloženě příjemně utíkají (což lze v českém filmu samo o sobě označit za vítězství). Na druhou stranu, v rozkouskování celku na slabší i silnější fragmenty, které se navzájem prakticky nepotřebují, se nejspíš odrážejí právě Slukovy návyky z reklamní branže. Časem se z něj může vyklubat zdatný řemeslník, ale to až ve chvíli, kdy režijní zkratka a schopnost vměstnat sdělení do několikavteřinového intervalu bude fungovat i v širším měřítku. K čemu je asi nejlepší pasáž filmu, epizoda s vytopeným strýcem (geniální Jiří Lábus), když rodinka do filmu stejně tak náhle vklouzne jako z něj vystoupí, aniž by hlavní dějové linii cokoliv přinesla? Jako soběstačnou epizodu Bakalářů ano, a s potleskem, jako vrchol celovečerního filmu o úplně jiných postavách rozhodně nebrat! Anebo, nač je dobrá schopnost Sluky určité pasáže energicky rozhýbat vmíchaným songem, když výsledek napovídá spíš dodatečnému vložení dvou videoklipů?

Podobně jako nedávno uvedení Mistři nebyli o hokeji - ten sloužil jen jako ledová plocha pro odehrání dramatických tří třetin výtečného filmu o lidských vztazích, nelze ani Non plus ultras chápat jako snímek o fotbalovém zákulisí. A i když to sami tvůrci polohlasem přiznávají sloganem "Fotbal je jen záminka", nedokážu se zbavit pocitu, že jsme svědky snahy vychytrale se svézt na módní vlně zájmu o hooligans a fotbalové fanouškovství obecně (Baník P***). Ale v podstatě se mohl sled scének, které naplňují vymezený prostor, stejně dobře sestávat z příhod jihočeských hasičů nebo šestice policajtů z Prahy 4.

Toť jen poznámka pro příznivce hry s kulatým nesmyslem, kteří by zvažovali návštěvu kina z profesních důvodů. Nikoho z nich asi neuspokojí papírová verze Karla Poborského a pětiminutová, fatálně nezvládnutá bitka v ochozech, v níž se mihne "chachar" Richard Krajčo a se spolubojovníky rozdá minimálně 156 úderů a kopanců, z nichž snad ani jeden nevypadá realisticky. Sluka tu zkouší vyrobit vizuálně podmanivou scénu, ale jak může uspět, když herci i komparsisté máchají daleko od místa určení - pěsti dělí od čelistí mezery v řádech centimetrů, kopance jsou viditelně tlumené a plátno místo kýženého drsného dojmu ovládá pocit totálního amatérismu a nakašírované umělosti. A nejde o nehezkou výjimku v jinak jistě ovládaném celku. Přinejmenším stejně trapná je celá linie s dvojicí anglických rowdies, v níž scénář pekelně tlačí na pilu (pokud umíte anglicky asi si "Wassup-monology" rowdies obzvlášť užijete), herci samotní nepopsatelně přehrávají a některé z jejich "vtipných" vrcholů se co do humoru vyrovnají i obludnostem z Pánské jízdy (močení, pointa návštěvy). Ale každý tým má slabiny...

Shrnuto fotbalovým žargonem: Málo zkušené trenérské duo Sluka - Popel nevybralo pro zápas dobrou taktiku. Obzvlášť v prvním poločase předváděli domácí mizerný fotbal plný chyb, nepřesných přihrávek a osobních soubojů uprostřed hřiště. Dvě šance sice vypracoval špílmachr Novotný, ale slabé střely anglických útočníků a záložníka Hádka snadno lapil hostující brankář. Po chybě Jany Hlaváčové v obraně těsně před koncem poločasu se dostal tým FC Špatnéfilmy dokonce do jednogólového vedení. Dlouho to vypadalo, že se Ultras z gólu do šatny neotřepou, ale Slukovi se podařilo střídáním oživit hru. Nový muž na hřišti Lábus hýřil aktivitou, ožil i Kaiser, ale po dobré desetiminutovce přišel znovu útlum. Pak ovšem v 85.minutě Novotný nádherně vysunul nejlepšího hráče zápasu Lábuse a ten přesně mířenou střelou rozvlnil síť a zabránil tak vítězství Špatnýchfilmů. Vydřená remíza snad poučí trenéry pro příští zápas. Zda budou s výsledkem spokojení i majitelé klubu bude známo až po přepočítání tržeb z prodaných lístků…

Petr Cífka

Zpět na seznam všech recenzí.

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?