Následující text je recenze Barbory Šťastné pro Premiere.
Původní text naleznete na: http://www.premiere.cz/film/5898/milenci_a_vrazi.html

Recenze v kostce:
Adaptace proslulého románu Vladimíra Párala se odehrává v Ústí nad Labem v době nejtužší normalizace. Jeho dějištěm je chemička Kotex, v níž se hlavní hrdinové snaží realizovat své životní ambice. V řadách zaměstnanců Kotexu se střetává dravá nastupující generace 'červených' s již zaběhaným, zpohodlnělým světem 'modrých', kteří jsou v danou chvíli držiteli moci...

Režie: Viktor Polesný
Hrají: Jiří Langmajer (Borek Trojan), Ondřej Vetchý (Julda Serafín), Zlata Adamovská (Zita Gráfová), Veronika Žilková (Dáša Zibrtová)
Scénář: Podle románu Vladimíra Párala
Kamera: Josef Špelda
Hudba: Karel Svoboda
Distribuce: Bontonfilm, 108 min., od 15 let

Milenci a vrazi

Román Vladimíra Párala Milenci a vrazi je kniha plná vášní, dotažených až do groteskního šklebu. Režisér Viktor Polesný si zaslouží uznání už jen za odvahu, s níž se pustil do adaptování tohoto rozsáhlého a postavami bohatě zalidněného díla. Nepodařilo se mu ale najít adekvátní klíč k filmovému přetlumočení Páralova působivého, často až nepříjemně agresivního stylu. Literární předloha představuje divoký souboj, v němž si dravá a hladová nastupující generace plebejských 'červených' podmaňuje unavenou a dekadentní etablovanou vrstvu 'modrých'. Film tuto alegorickou rovinu pomíjí, aniž by ji ovšem něčím nahradil. Zbylo jen poněkud křečovité a často chaotické hemžení tu více, tu méně ­zajímavých postav.

Jiří Langmajer je téměř ideálním představitelem dychtivého mladého inženýra Borka Trojana - až na to, že je podstatně starší než jeho hrdina, takže jeho urputné pronásledování mladých dívek působí v některých situacích poněkud deviantně. Vynikajícím tahem bylo i obsazení Zlaty Adamovské do role znuděné paničky Zity a Ondřeje Vetchého coby nábožensky zaníceného posla dobra. Naproti tomu debutující Kristina Kloubková připomíná spíš frigidní členku ansámblu muzikálu Rebelové než chlípně nenasytnou Maddu.

Filmu výrazně prospělo, že exteriérové scény se natáčely v industriálně pošmourném Ústí nad Labem. Osobité charisma má i samotný dům číslo popisné 2000, který je průsečíkem většiny konfliktů. Příběhy, které se v těchto dekoracích odvíjejí, si ale ducha románové předlohy zachovaly jen napůl. Zůstala jim sice ona bizarní grotesknost, ale bez nezadržitelné všeničící energie, která Páralovy hrdiny pohání.

ORTEL: Chaotická groteska s docela slušnými hereckými výkony.

Barbora Šťastná

Zpět na seznam všech recenzí.

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?