Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Jaroslava Sedláčka pro Cinemu.
Původní text se nacházel na adrese http://cinema.burda.cz/film.php4?Filmid=KAMENAK2, která v dané chvíli již není funkční.

Zázračný erektivní pramen vyschl, zatímco babka Kropáčková sexuálně likviduje jednoho mladíka za druhým! Policejní náčelník Pepa Novák má v bláznivé komedii Zdeňka Trošky znovu hlavu plnou starostí.

Kameňák 2

Slogan ?nová komedie Zdeňka Trošky? je prý pro českého diváka tím nejlepším doporučením jít do kina. Budiž. Režisér Zdeněk Troška opravdu dovede být velmi vtipným a poutavým vypravěčem, volí témata ryze domácí a lidem blízká, navíc nikdy není vulgární. Jenže s druhou průpovídkou, kterou s oblibou používá Troškův už takřka dvorní producent Jiří Pomeje, bych to tak jednoznačně neviděl. Věta, že lidi by šli na Trošku do kina, i kdyby zfilmoval telefonní seznam, neplatí, což se ukázalo na Andělské tváři. Navzdory hvězdnému obsazení a velkorysé výpravě snímek v kinech propadl (i když v televizi v přímé bitvě nakonec pobil Tmavomodrý svět). Jestli byla jednou z hlavních motivací vzniku komedie Kameňák složené z více či méně známých vtipů snaha zalátat finanční díry po Andělské tváři, lze to brát jako legitimní snahu o přežití v nelítostně dravé době. Nelze se ovšem smířit s nepřipraveností filmu, který tvoří opravdu jen velmi volně řazené scénky. Výsledek takového kaleidoskopu nemá s filmařinou nic společného a ze všeho nejvíc připomíná sitcom nebo exkluzivnější vydání Zlaté mříže. Prvnímu dílu chyběla atmosféra i tah na branku, přičemž kvalita jednotlivých vtipů byla značně proměnlivá a ve své vzájemné koexistenci hlavně totálně nesourodá. Jemné židovské vtipy vedle jadrných vtipů o kopulaci připomínaly myslivcovu brokovnici, která míří do křoví v naději, že tam prostě vždycky něco trefí, aniž by lovce vlastně zajímalo co a proč.

Druhý díl Kameňáku nese všechny atributy dílu prvního a změn je tu jen pomálu. Především oproti předloňským povodním vyšlo filmařům během natáčení počasí, což je fajn. Kameraman David Ployhar dostal o trochu víc času a prostoru než v prvním dílu, kde se snad točilo na první dobrou klapku, což je taky fajn. Linka příběhu ? vyschnutí pramenu tekuté viagry ? je přece jen o něco pevnější a nosnější, než v díle prvním, kde existovaly jen symbolické náznaky zápletek, což taky potěší. Jenže na skutečný Film to pořád nestačí.

Především lidé v Kameňákově nejsou živí. Takřka všichni do jednoho jsou jen figurkami na scenáristově šachovnici, pohyblivými maňásky, které režisér staví do jednotlivých situací jen proto, aby nám zahráli vtip. Jiný důvod k vlastní existenci nemají. Kdeže jsou z každodenního života vyhmátlé a skutečným životem pulzující, byť řádně nadsazené figurky z trilogie Slunce, seno... Každý jsme nějakého toho předsedu, živočicháře, Evíka, faráře Otíka nebo hospodskou Milunu znali. Mohli byste ale to samé říct s čistým svědomím i o lordovi, Kohnovi, Sáře nebo tělocvikáři Markovi v Kameňáku 2? Je to tím, že se Troška snaží stvořit ve skutečnosti neexistující virtuální svět anekdot? Nebo tím, že spojuje bez pevnějších vazeb a většího smyslu zcela nesourodá prostředí důchodců, zdravotníků, prostitutek, Židů a policajtů? Nebo to bude prostě jenom tím, že vyprávění vtipů mu tentokrát není prostředkem, nýbrž cílem? U sluncesenovské trilogie by nikdy nedopustil, aby se mu ve filmu objevila totálně hluchá místa, jakým je v Kameňáku 2 například epizoda o Sáře a jejím (asi z nebe spadlém) obnažujícím se svalovci. Z dějového hlediska nevede odnikud nikam, z hlediska vtipnosti je absolutně zanedbatelná.

Troškovi se daří ve scénách, ve kterých humor vychází ze situací (například scéna s otáčením kombajnu), blýskne se i černým humorem, který mu zatím nebyl příliš vlastní (zelinářka a její věštba), ovšem pak jsou scény, které jsou nekonečně dlouhé a ani trochu vtipné a při kterých mi bylo za tvůrce až stydno, že se na ně musím vůbec koukat (Uzlíčkova smrt). Troška ztrácí pevnost v kramflecích ale i v okamžicích, v nichž dříve exceloval. Nedokáže střídat rytmus, vyhýbá se zkratce a příliš okatě nadbíhá divákovi, ať už obnaženými předními i zadními částmi mužských i ženských těl nebo hereckým obsazením. Ale nešť, i tohle by se dalo v boji o diváka pochopit, jenže tam, kde třeba Karel Gott dokázal najít pro sebe herecky dosažitelnou a pro diváky přijatelnou stylizaci na hraně příjemně sebeparodie v pohádce Z pekla štěstí 2, tam v Kameňáku 2 jen do dálky trčí vystouplé lícní kosti věčně usměvavé Heleny Vondráčkové a absolutní herecká nemohoucnost poběhávajícího a pocvičujícího Martina Maxy (pevně uchopit a do nejmenšího detailu propracovat režisér nedokázal ani vtip s Martou Kubišovou).

Je to smutek dívat se na takový film od režiséra, o němž moc dobře víte, jak má lidi rád a jak dobře je dovede bavit. A moc si přejete, aby u něj nepřevážila zahořklost vůči okolnímu světu, jak ji naznačuje dětinský souboj s kritiky (po Mirce Spáčilové v prvním dílu si tentokrát vyřizuje účty s Tomášem Baldýnským), byť se ho tentokrát snaží krýt celkem roztomilou hrou se jménem vlastním (Troškin) i jmény svých nejbližších spolupracovníků (Kališ, Ployharová). Zdeněk Troška by neměl točit film pro své sousedy, jak v poslední době s oblibou říká. Měl by točit filmy hlavně pro sebe. Vždycky, když to udělal, divák to poznal a jeho upřímnost a pohled na svět ocenil (Slunce, seno..., O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princezny ze mlejna). Režisér Vladimír Slavínský, hitmaker první republiky, totiž této falešné perspektivě kdysi podlehl a pak umíral zatrpklý s hořkou výčitkou, že ho jeho vlastní divák zradil.

Jaroslav Sedláček

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:43:03

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace