Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Ondřeje Vosmíka pro Cinemu.
Původní text se nacházel na adrese http://cinema.burda.cz/film.php4?Filmid=KAMENAK, která v dané chvíli již není funkční.

Kameňák

Šli dva a prostřední se nudil. Zdeněk Troška natočil nelidsky lidovou komedii z vtipů

"Pepo, ty jsi jako včela. Ta taky píchne a umře,“ praví Vilma Nováková (Jana Paulová) svému muži Pepovi (Václav Vydra) po kratičké ranní sexuální rozcvičce. Pepa se z okna zahledí na rozkvétající nový den a zasněně prohlásí: „Dneska by to šlo.“ O dva tři kameňáky později se Vilma zeptá, co že by šlo. „No říkala jsi, že se jednoho dne sebereš a vypadneš.“ Jindy, jinde. Slečna na cestě do školy volá přes celý autobus na kamarádky: „Asi budu v jiným stavu!“ – „A s kým?“ – „Nevím, nemůžu se otočit.“ Jindy, jinde. Žid Kohn pochybné pověsti, leč nepochybného bohatství ujišťuje svou ženu, že se v den jejího pohřbu udobří s její matkou, a dodává: „Ale uvědomuješ si, že mi to zkazí celý den?“ Jindy, jinde. Paní učitelka zkouší malého Pepíčka a ptá se, co to na obrázku visí za ptáka. „Netopýr,“ odpovídá hoch, „ale nezdá se mi, že by visel za ptáka.“ Jindy, jinde. „Kdo zmáčknul to červený tlačítko?“

Pointu už odhalovat nebudu. Pravděpodobně ji, hned v několika variantách, znáte. Zmíněné citáty z nového snímku Zdeňka Trošky mohou být vycucnuté z prvních deseti minut či z posledních deseti minut či rovnoměrně z celých zhruba devadesáti minut. Nebo by to teoreticky mohla být i souvislá ukázka ze scénáře. Bohužel je to úplně jedno.

Troška se totiž po ambiciózní Andělské tváři vrátil k žánru, s nímž (v podobě Sluncí a sen) slavil své největší úspěchy. k otevřeně hrubozrnné „lidové komedii“. Jenže tentokrát už jde spíš o pseudožánr: o komedii tak lidovou, že už ani není pro lidi. Je pro ony pomyslné „nováky“, do kterých se tak rádi navážejí (pseudo)intelektuálové a kteří snad ani neexistují.

Nápad složit film kompletně z vtipů jistý potenciál má, jenže aby fungoval, bylo by třeba navléknout jej ještě na nápad druhý. Totiž přijít s nějakým fíglem, jak všechny ty korálky poskládat na nějakou nit.

Jediné, co (vesměs notoricky známé, a svými pointami tudíž naprosto nepřekvapivé) vtipy spojuje, je ovšem prostředí fiktivního Kameňákova, v němž se všichni znají nebo jsou příbuzní, případně spolu spí nebo by spolu rádi spali – a náznak zápletky v podobě pokladu, ukrytého na místním zámku, který je v závěru čirou náhodou objeven.

Zoufalá absence děje ústí v začarovaný kruh, jehož důsledkem je, že jednotlivé postavy (kterých je MNOHEM víc, než bylo zatím zmíněno) jen a pouze figurkářsky slouží jednotlivým vtipům, kvůli čemuž nejsou skutečnými postavami, kvůli čemuž mnoho vtipů absolutně nefunguje.

Nepatřím k tolik (zbytečně) halasným zavrhovačům televize Nova (ba co víc, dokonce ji často ve společnosti svých přátel obhajuji), ale nemohu nevyjádřit názor, že ostříhaný na několikaminutové části a opatřený předtočeným smíchem by se coby součást jejích estrád Kameňák vyjímal podstatně lépe než na plátnech kin. Ani pak by to ovšem nebylo to pravé ořechové. Anatomie vtipu vyprávěného, psaného či kresleného je totiž úplně jiná než ta vtipu filmového. Finálním věnečkem na rakev Kameňáku je tudíž nepečlivá volba jednotlivých předloh: Má-li být pointou, že pán pronásledující autobus oznamuje kolemjdoucímu, že je řidič, nesmíme jej přece předem vidět vystupovat, a tudíž to už dávno vědět. Krásné absurdno situací z mnoha známých „hlodů“ se tak v tomto a mnoha dalších případech díky neobratně doslovnému výkladu mění v pouhou utahanou rozžvaněnost.

Ondřej Vosmík

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:43:01

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace