Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Jana Lipšanského pro FilmPub.
Původní text naleznete na: http://filmpub.atlas.cz/kino/53113-jeste-ziju-s-vesakem-placackou-a-cepici.aspx

Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou

Jak by asi mohl vypadat mix zfilmovaného úspěšného divadelního kusu, další exhibice Jaroslava Duška a variace na Ostře sledované vlaky?

Že jde o další novodobou adaptaci divadelní hry (v českých zemích nijak neobvyklý počin, vezměme si jen filmy 40. let minulého století), se dočtete ve skoro každém textu k filmu, propagačním i recenzním. Ponechejme nyní divadlo a úspěch hry stranou a vezměme snímek jako biják, filmovou věc.

Kupodivu výsledek nevyzní nějak optimisticky, i když prostředí nádražáků patří v českém filmu k vděčným – ať jsou to ony Ostře sledované vlaky, přes Železného dědka, Bláhu a Vrchlickou, Vlak do stanice Nebe, Nekonečná – nevystupovat, Kalamitu po dílčí zobrazení nádražíček a vlaků např. ve snímcích Obecná škola, Svatební cesta do Jiljí, Indiánské léto nebo Tmavomodrý svět.

Vlaky a nádraží mají totiž svébytnou poetiku – znáte tu písničku „Mám rád vlaky, co někam jedou, mám rád vlaky, co nikde nestaví“? Jenže v Plácačce, jak si dovolím ve zkratce film pro účely této recenze pojmenovat, se tato poetika nějak nedostavuje. (Plácačka mi ostatně připomíná něco jiného, nosí se to v náprsní kapse a pije se z toho. :-))

Ono upocené pinožení postaviček z filmu vlastně s tím nádražím a kolejemi nemá nic společného, železnice zde funguje jen jako divadelní kulisa, jinak si většinu všech příhod a tak nějak vtipných situací dokážu představit v jakémkoliv jiném prostředí.

Snímek nezaujme ani příběhem, protože zde nic takového není. Jen jsem realisticky až dokumentaristicky vtahováni do světa různých lidiček s různými problémy (a opět se zdá, že zde není nikdo normální, žádná vyloženě kladná postava, jak je v poslední době v nových českých filmech zvykem), ale po pravdě, Lesní chodci fungovali přesvědčivěji, a i když ti vyprávějí o toulavých bezdomovcích, zobrazují třeba ono prostředí nádraží a vlaků podstatně realističtěji, svým způsobem poetičtěji a v lepším sepjetí s příběhem.

Navíc spoustu epizod jako bychom někde viděli – opilec, který předstírá svou smrt poněkud připomene Doblba!, kde domnělý nebožtík posléze chodí šmírovat pod okna, co si o něm kdo vypráví, cikán Gejza upomene na romskou problematiku v Mistrech, svérázný filozof v obleku až příliš upomíná na některé postavičky Bohumila Hrabala, uklouznutí na zvratcích na tragický konec majora Borovičky (v podání Romana Skamene) z Tankového praporu... Celkově však postavám chybí pevnější psychologické zakotvení, větší soustředění se třeba na dvě tři postavy a skrze ně pohled na svět a lidi kolem sebe, i na ono další velké téma o mizející duši krásných a poetických míst kolem nás.

Amatérské výkony herců pak již jen podtrhují onu smutnou přehlídku, a i když osobně proti panu Duškovi skutečně nic nemám, hraje stále stejněji a podobněji, zaměnitelněji, takže ho kupodivu i někteří neherci tentokrát přehrávají.

A tak, stejně jako třeba po prohraném mistrovství světa v hokeji, se musíme spokojit s dílčími úspěchy, mezi něž lze počítat právě některé herecké výkony, některé scény, občas kameru i hudbu, avšak ona možná hlavní témata se rozbředla v břečku jako sníh na 50. kilometru dálnice D1 tři dny před Vánoci.

Zajímavý pokus, ale to se i pejsek s kočičkou pokoušeli o dort.

Jan Lipšanský

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:43:00

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace