Následující text je recenze Kateřiny Grosmanové pro FilmPub.
Původní text naleznete na: http://filmpub.atlas.cz/kino/10015-jak-ukrast-dagmaru.aspx

Jak ukrást Dagmaru

Nový český film v našich kinech – většinou důvod k optimismu, že se pořád ještě u nás natáčejí filmy. Ovšem crazy komedie Jak ukrást Dagmaru je vzorkem vskutku ostudným. O tomhle filmu se nedá mluvit jinak, než jako o neuvěřitelné stupiditě, která na stříbrném plátně nemá co dělat.

Od samotné zápletky filmu, který natočil Jaroslav Soukup (tvůrce komedií Byl jednou jeden polda) zřejmě nikdo nebude očekávat nic velkolepého a propracovaného, ale to co tvůrci vymysleli, je nad veškerou bujnou fantazii. Agent Vašek Hruška (Jaroslav Sypal) je trouba nejvyššího kalibru s až zarážející úspěšností svých misí.

Nyní je pověřen novým úkolem, jímž je získání ukradené dokumentace k radiolokačnímu systému Dagmara.

Jede kvůli tomu na jakousi seznamovací akci v přestrojení za Vendulku, ale zároveň také za generála. V hotelu Srní, kde se seznamka koná se to samozřejmě jen hemží všemožnými agenty a zločinci. Má tu přeci dojít k předání tajné fotodokumentace.

Hlavní důvod k vašemu (diváckému) smíchu má být fakt, že si agent Hruška myslí, že má zabránit ukradení Dagmary – ženy (Petra Martincová), která seznamku organizuje. To je celý vtip, pak už jde jen o to, že Hruška je v jednu chvíli jako generál a chvíli jako Vendulka, po které mimo jiné zatouží i samotný předseda vlády.

A na tom je založen celý film. Celou dobu jen sledujeme, jak se agent převléká, ujišťuje své nadřízené, že Dagmaru dobře hlídá – a to vše je doplňované rádoby vtipnými hláškami typu: „Umíš počítat? Pak s tím nepočítej.“

Myslím, že Dagmara je především takovým malým testem, jak hluboko dokáže člověk (filmař i divák) klesnout. Je naprosto pochopitelné, že tento hrůzostrašný výplodek vyprodukovala TV Nova, která svými zábavnými a estrádními pořady ukazuje, že hranice trapnosti pro ni neexistují, když má pořad, potažmo film skvělou sledovanost. Bohužel se najde spousta českých diváků, kterým se tento typ zábavy líbí a na ty také tvůrci sázejí a pro ně film natočili. Nemyslím, že se film setká s nějakou větší ignorací ze strany diváků, což v praxi znamená, že se takové filmy budou točit dál.

Všechno v tomhle filmu je trapné, od do krajnosti přehrávajících herců až po samotný scénář (jestli něco takového vůbec v tomto případě existuje) a narážky na Jamese Bonda. Dagmara je film, který snad ani není filmem. Je to především snůška mimořádně trapných a nezábavných gagů, vypadající spíše jako nějaké amatérské video.

Musím říct, že jsem se během filmu chvílemi i smála, jenomže to nebyla reakce na ubohé vtipy, nýbrž na fakt, že něco takového se mohlo natočit a dostat do kin. Na to by se ostatně mohla hodit jiná rádoby vtipná hláška, týkající se sice ve filmu ukradených pneumatik z auta, ale na tuhle situaci se zcela hodící: „Pánové, vy nevíte, že jste v Čechách?“

Nezbývá než doufat, že nic podobného se už nestane, ale nejsem si tak docela jistá, že v zemi velmi silně ovlivněné právě Novou, se takového zázraku můžeme dočkat. Stupidní komedie se nejspíš budou točit dál. Uvidíme jestli jejich kvalita může klesnout ještě hlouběji, než u Dagmary.

Kateřina Grosmanová

Zpět na seznam všech recenzí.

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?