Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Gabriely Kudelové pro Premiere.
Původní text naleznete na: http://www.premiere.cz/film/51749/jak_se_kroti_krokodyli.html

Recenze v kostce:
Volné pokračování populárních komedií Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. Tentokrát je ale jejich kouzlo pryč a film, kterému chybí už dobrý scénář, je křečovitým spletencem otřepaných výstupů.

Režie: Marie Poledňáková
Hrají: Miroslav Etzler, Ingrid Timková, Jiří Mádl, Žofie Tesařová, Tomáš Peč, Václav Postránecký, Sabina Laurinová, Eva Holubová
Scénář: Marie Poledňáková
Kamera: Martin Duba
Hudba: Petr Malásek
Distribuce: Falcon, 112 min., přístupný, 35 kopií

Jak se krotí krokodýli

Ačkoli se rodinné komedie Marie Poledňákové vždy těšily veliké oblibě, krátce po listopadu 1989 pověsila režisérka a scenáristka filmařské řemeslo na hřebík. Vrátila se k němu až teď, kdy natočila veselohru podle své knihy Jak Anděla potkala anděla, která je volným pokračováním Velryby a Polepšovny.

Tatínek Luboš (Miroslav Etzler) se vůbec nezměnil: stále lítá po horách a zachraňuje životy, maminka Anna (Ingrid Timková) zase pořád baletí v divadle, ale pomalu se chystá do předčasného důchodu. Jejich malá Amálka už chodí do školy a dvacetiletý Vašek (Jiří Mádl) chce odjet na ekologickou expedici na Coco Island, v čemž ho plně podporuje bodrý děda Pepík (Václav Postránecký).

Kolem ústřední pětice se brzy vyrojí houf dalších figurek, neboť tentokrát nepůjde o komorní příběh, ale o přelidněný spletenec tří paralelních linií. Zatímco Luboš vyrazí do Tater dělat ‚zdravotního bratra‘ Amálce a jejím spolužákům na škole v přírodě, Anna na něj čeká na venkově a dává taneční lekce nemotorným vesničankám. Pepa pro změnu zabere pražský byt, spřádá dobrodružné plány s Vaškem a motá se do sítí tří nápadnic. A aby to mělo šťávu, od sousedů zní chytlavé písně dvou tátů Amálčina kamaráda Vítka, představující výmluvu pro zbytečné a extravagantní kreace Dana Nekonečného a Josefa Vojtka.

Děj neustále kličkuje mezi hrubě nahozenými postavami, skáče z jednoho místa na druhé a členy ústřední rodiny téměř neuvidíme pospolu, čímž se úplně vytrácí kouzlo původních filmů. Poledňáková sice unylost vztahů na dálku kompenzuje zařazením vztahů nových, ty ale příliš nefungují. Řada herců má navíc za úkol jen házet jasně čitelné grimasy nebo předvádět prvoplánové a otřepané ‚veselé‘ výstupy. A tak třeba Naďa Konvalinková coby dobromyslná vychovatelka nedělá nic jiného, než že pořád někam padá, a Václav Postránecký jenom vehementně ‚dědkuje‘, a protože není žádná bábovka, řítí se kuchyní na kolečkových bruslích.

Kromě strojené, místy až ‚troškovské‘ legrace, kořeněné občas křečovitými hereckými výkony, přijdou na řadu i chvíle takřka kýčovitě dojemné, jejichž aktérem je roztomilý Vítek. Cítí se na horách osamělý a u scén, kdy smutně vyhlíží dopis z domova či se přimkne k ‚náhradnímu otci‘ Lubošovi, nezůstane jedno oko suché. Navzdory talentovanému chlapci, z jehož projevu ale na řadě míst okatě čiší režijní pokyny, i několika povedeným momentům (spojeným hlavně s výstupy Ingrid Timkové) však tato směs bujaré komiky a jímavých momentů působí násilně a postrádá lehkost i vtip starších filmů Poledňákové.

ORTEL: Krokodýlům schází lepší scénář a přirozený půvab Velryby i Polepšovny.

Gabriela Kudelová

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:42:58

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace