Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Aleny Prokopové pro Cinemu.
Původní text naleznete na: http://www.cinemamagazine.cz/recenze/1181/doblba

Nepřípadný dvojzpěv o hrobce ve stylu Petra Vachlera a Jaroslava Duška

Doblba!

Krátce před Vánocemi dostane babička Alžběta Muková dopis z Vídně, který ji zpravuje o tom, že je čerstvou majitelkou hrobky na pražském Vyšehradě. Její venkovský syn Josef a protřelí, popražštělí vnukové Karel a Robert ovšem usoudí, že by se na honosné hrobce jakéhosi Herberta von Waldsteina dalo slušně vydělat, a babičce, která už je stejně jednou nohou v hrobě, zprávu zatají. Vánoce by sice měly být svátky míru, klidu a lásky – ale nabízejí zároveň dostatek prostoru pro orgie hrabivosti, cynismu a podrazáctví v samém lůně Mukovy rodiny. Nejmladší Alžbětin vnuk, buddhista Pavel, se sice od chování svých „nejbližších“ distancuje, i on se ovšem mimoděk zaplétá do řetězce tragikomických událostí s nezbadatelným koncem. Také mírný nesouhlas manželek – Karlovy Terezy, Robertovy Věry a Josefovy Anny – neznamená mnoho ve světě, který se až do samého zblbnutí pořád dokola zaplétá se zlem – a to i v okamžiku, kdy se téměř všechny zúčastněné postavy řízením osudové náhody dotknou smrti…

Dokážeme změnit svůj život k lepšímu, když dostaneme druhou šanci? Můžeme reinkarnovat do podoby bílého králíčka na paprice? Máme se smát, nebo plakat? A umí vlastně Petr Vachler natočit film? Tyto a mnohé další otázky se vám nejspíš vyrojí v hlavě v souvislosti se snímkem, pod nímž je Petr Vachler podepsán jako režisér, producent a spoluautor scénáře (zde spolu s Janem Stehlíkem – mj. televizní film Vlci ve městě Petra Nikolaeva, televizní povídka Jistota Vladimíra Michálka a nejnověji Indián a sestřička Dana Wlodarczyka).

Pevnou autorskou pozici celovečerního režisérského debutanta určují už úvodní a závěrečné „kosmické“ titulky (koncepčně spjaté se znělkou společnosti VAC). Ty totiž „komedii o životě a smrti“ bezpečně situují do středu důvěrně známého vachlerovského vesmíru: Doblba! se díky vypravěčskému přístupu a stylu, hereckému obsazení i osobnostem spolupracovníků místy jeví jako jakýsi přebujelý klon jiných autorových televizních projektů. Detaily, jakými je orientální tanec Zority Azrak či homosexuální jihoamerická telenovela s Tomášem Hanákem a Martinem Zbrožkem, na niž v televizi civí babička, nás chvílemi uvádějí do malátného stavu déj`a vu: přestáváme si být jisti, zda nás v kině omylem nepřepnuli na další přenos z Českého lva či zda nesledujeme v Kinoboxu nějaký žertovný test na téma „od Spalovače mrtvol k Mullholland Drive aneb kdo pozná víc oblíbených filmů Petra Vachlera“.

Doblba! však jistě není jen přehlídkou toho, co si nejširší veřejnost představuje pod pojmem „vachlerovský humor“ – i když se v množství absurdních, svévolně zkratkovitých detailů občas ztrácí veskrze „vážný“ celek. Film je přetláskaný dějovými zvraty a vtipnými hláškami a možná si proto vůbec nevšimnete, že je vlastně inteligentnější, vtipnější a snad i hlubší než většina současné české produkce. (Což ovšem neznamená, že by měl být automaticky lepší…) Když se hrdinové k sobě začnou chovat skutečně hnusně, pár postav včetně bílého Chlupáčka umře a žánr dvakrát třikrát přehodí výhybku z odvázané taškařice v drama, dojde i tomu nejnatvrdlejšímu divákovi, že autorům jde „o něco víc“. (A Karel Muk, který je hrdinou i vypravěčem tohoto formálně překombinovaného příběhu, ani nemusí v krematoriu pronášet mravokárnou řeč.)

Doblba! bohulibě brojí proti spoustě věcí – od špatných vztahů mezi lidmi k panelákové pakultuře, bezmyšlenkovitému konzumu a konzumaci masa a alkoholu obecně. To všechno střídavě kritizuje, démonizuje, recykluje a paroduje, až z toho divák – bez ohledu na inteligenci, věk či pohlaví – může být doopravdy jelen. V souladu s názvem se pak vypotácí z kina, oblbnutý množstvím atrakcí, které by svou opulentností vystačily na třináctidílný sitcom. Možná bude spíš vědět, co si má podle autorů filmu myslet, než co má cítit. A to je samozřejmě špatně.

Divák pobavený, lehce duchovně povznesený, mírně zneklidněný a hluboce rozhořčený zároveň zůstane nejspíš jen divákem zmateným – a nemyslím, že by začal nějak masivněji přemýšlet nad tím, co ho právě zmasírovalo. Doblba! je přitom filmem s jasným životním názorem (i když z něj neleze tak okatě jako třeba z Vorlova Skřítka): nabízí nám k posouzení nemocný svět plný tápajících mužů a úskočných, jen navenek souhlasných žen (od věštkyně po babičku tající jméno svého životního partnera). Je to svět kauzální odplaty nelítostného osudu, kde „druhá šance“ vyžaduje od hlavní postavy mravní kotrmelec patřící už do oblasti extrémních sportů.

Jde o další český film, který dělá ramena a zároveň si ležérně střílí sám ze sebe, snad proto, že se obává patetičnosti a vážnosti, která by mohla být někomu neplánovaně pro smích. S módním pozérstvím Ondříčkovým nebo Zelenkovým však nemá mnoho společného (rozhodně si – což je osvěžující – nehraje na „mládežnický“ film), podobně jako ono však viditelně spoléhá na různé „chladné“ formální úskoky, do kterých se před otevřenými projevy citů balí jako školák do tatínkovy šály. Odstup, který nám od příběhu poskytuje hlas vypravěče a prolog a epilog, je prožívání věci spíš ke škodě – zvlášť ve chvílích, kdy (podobně jako u Pánské jízdy) jen trnete obavami, co si na vás režisér vymyslí příště a podkope tak vratkou životnost a uvěřitelnost svého světa.

Provokativní žánrová nejednoznačnost prý sice byla cílem autorů, ale přesto mi zde chybí ocelový spár dramaturga, který by tu motivickou, dialogovou a žánrovou smršť ukáznil. Není divu, že herci ztrácejí timing a vyprávění postrádá vnitřní rytmus, když se má všechno stihnout a ještě si pohrát s přemnoženými „pohřebními“ motivy, které jako by ve vyprávění zůstaly z nějaké minulé verze scénáře, dovysvětlit všechny postavy a motivy zbytečně přibírané ještě na konci vyprávění (linie Tereziny nevěry). Nikdo mne také nepřesvědčí o důležitosti nedůsledně používaných vizí (i když trikově jsou v pořádku) či okamžiků, kdy Jaroslav Dušek jen tak legračně chodí a ještě to podbarví švandózní melodie Romana Holého.

V Doblba! jsou ovšem i chvíle, kdy mne zamrazí – a vždycky ty „vážné“, kdy všechno najednou jako zázrakem získá rytmus a tvar a herecké akce dostanou hloubku a prostor (nemyslím kopání do králíčka, ale třeba obě autonehody…).

Absurdně působící představa Petra Vachlera jako režiséra, který se dá ukázněně do služeb „vážného“ filmu s černohumornými prvky (něco ve stylu Mistrů), ladí přinejmenším se způsobem, jakým se v Doblba! zachází s herci. Výborný je nápad obsadit chronické figurkáře proti zavedeným klišé: Jaroslav Dušek dostal konečně vážnou příležitost s opravdu velkými momenty, která je hodna jeho talentu a schopností. V roli „hluboce věřícího puntičkářského alkoholika“ Josefa je Duškovi velmi čestným protihráčem jeho skutečný otec Vlasta. Tím přehlídka neherců vlastně končí: Petr Čtvrtníček příjemně překvapuje v roli cynického zbohatlíka Roberta (a také zde člověk lituje, že s Duškem nedostali větší společný prostor), Marek Daniel je zase celkem přesvědčivým „duchovním středobodem“ Pavlem – jedinou postavou, ze které si Vachler odmítá dělat legraci či ji kritizovat. Lenka Krobotová coby Tereza svým příjemně civilním projevem alespoň částečně neutralizuje přehrávající Nellu Boudovou (Věra). A režisérova roztomilá dcera Valerie si jistě zaslouží dalšího králíčka…

Doblba! určitě vyvolá nejrůznější odezvu od horentní chvály po štítivý odpor – co víc by si mohl přát režisér, který záměrně natočil film tak nejednoznačný? Navzdory nervní nevyrovnanosti a agresivitě, jež se podle mne příliš neslučuje s mírumilovným „buddhistickým“ poselstvím dílka, si zachovávám pozici rezervované radosti: mohu vítat Petra Vachlera mezi české režiséry… a doufat, že si časem udělá čas na další, vyrovnanější film, kterým už nebude muset říkat „všechno“, ale jen naléhavé „něco“.

Alena Prokopová

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:42:52

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace