Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Ilony Franckové pro Premiere.
Původní text naleznete na: http://www.premiere.cz/film/472/bolero.html

Recenze v kostce:
Kriminální příběh se volně inspiroval dosud nevyřešeným zločinem, který se udál v 80. letech. Ve filmu skupina mladíků znásilní osmnáctiletou studentku. Aby oběť nemohla nic prozradit, ještě téže noci ji utopí. Policie se však dostane pachatelům na stopu až po letech, kdy si už stačili vybudovat vlastní rodiny, kariéry a zázemí.

Režie: František A. Brabec
Hrají: Martin Stropnický (major Hrazdíra), Jan Potměšil (kapitán Nečas), David Kraus (Artur Aksman), Barbora Seidlová (Marika), Marta Vančurová (Maričina matka)
Scénář: Markéta Zinnerová
Kamera: František A. Brabec
Hudba: Jan Jirásek
Distribuce: Bontonfilm, 109 min., od 12 let, 21 kopií

Bolero

Pohnutá historie scénáře, a hlavně skutečného dvacet let starého případu vraždy slovenské studentky, podle něhož film vznikl, musí pochopitelně při hodnocení výsledného díla jít stranou. Když zapomeneme na "zátěž" reality, zůstane z Bolera působivě natočený a silný příběh s několika trefami v obsazení, ale také několika nešťastnými přehmaty ve scénáři Markéty Zinnerové. Nejvíc ze všeho v krimifilmu o pátrání po mladících, kteří si vyhlédnou studentku, několikrát ji znásilní a nakonec zabijí, chybí zásah zkušeného dramaturga.

Ten by totiž nekompromisně zatočil s až neúnosným množstvím postav, které film zalidňují. Zinnerová sice oproti skutečnosti zredukovala počet obviněných, zbylí čtyři pachatelé, jejich rodiče, kamarádi a navrch snad celé oddělení vyšetřovatelů přesto zaplní příběh vrchovatou měrou. Charakteristika většiny postav je proto nutně jen zkratkovitě naznačená a vesměs jednorozměrná. I to však stačilo Martě Vančurové, aby v roli zdrcené matky oběti předvedla strašlivý smutek své hrdinky v plné síle.

Dvojice mladých detektivů v podání Pavla Šimčíka a Kristiny Filipové je ještě sympaticky civilní stejně jako vrchní vyšetřovatel Martin Stropnický. O samotných pachatelích se však nedozvíme prakticky nic, a ani jejich představitelé tedy nemají šanci toho moc předvést. Jedině David Kraus svou vizáží blazeovaného frajírka pomáhá divákovi pochopit, co je jeho postava zač. Ještě těžší roli měla Barbora Seidlová, jejíž takřka němá postava oběti plní ve filmu spíš dekorativní funkci. Přesto jsou scény s ní - vesměs zpomalené záběry podpořené výrazným hudebním motivem - dost emotivní.

Nicméně ani bohaté vizuální ztvárnění s množstvím efektně komponovaných obrazů, které je pro F. A. Brabce typické, nedokáže zakrýt jalová místa ve scénáři. Nevyvážený je také rytmus celého filmu. Samotný zločin nám sice tvůrci dávkují postupně, proces pátrání však není tak napínavý, jak by měl být. Kriminalisté zdlouhavě vyšetřují, jejich snaha ale nikam nevede, a tak zase vyšetřují, dostanou se do slepé uličky, pak na mrtvém bodě chvíli zůstanou, najednou jim samo od sebe něco dojde - a je konec. Protože příběh postrádá byť jediného výrazného protagonistu, je veškerá snaha o prokreslení charakterů účinná asi jako plácnutí do vody. Proč se třeba v jedné scéně ptá jeden kriminalista druhého na ženu a děti, když už o jeho rodině nikdy potom neuslyšíme ani slovo?

Brabcův cit pro poetiku sice může některé nedokonalosti milosrdně zahalit, ale když základní melodie Bolera vypadává z rytmu, výsledné vystoupení nezachrání ani efektní kostýmy, ani fakt, že tanečníci umějí své kroky dokonale.

ORTEL: Pozoruhodnému zpracování i solidním hereckým výkonům podráží nohy toporný scénář.

Ilona Francková

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:42:50

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace