Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Petra Cífky pro FilmPub.
Původní text naleznete na: http://filmpub.atlas.cz/kino/10407-bolero.aspx

Kameraman a režisér F.A. Brabec se po neúspěchu s Krysařem pokouší marně oživit český kriminální film ve hvězdně obsazeném snímku podle skutečné události. Vítejte na vzletně natočené přehlídce nevkusu, kýče a bezradnosti.

Bolero

Stal se zločin: Pachatel neznámý. Po stopách, které by měly vést k vrahům mladé studentky se vydávává kvarteto policistů. Ale vyšetřování je velmi náročné a trvá několik let. Mezitím se zločinci, každý zvlášť, snaží zahladit stopy a vyrovnat se s vlastními výčitkami svědomí. Policejní mlýny možná melou pomalu, ovšem čím dál tím jistěji.

F.A. Brabec chtěl vzkřísit zapomenutý žánr české detektivky a navázat na tradici Kalaše, Vacátka i Zemana. Bohužel si k tomuto účelu vybral scénář Markéty Zinnerové, naprosto nevyhovující patvar tragických rozměrů. Opravdu nevím kam skočit při jeho kritice dřív, protože od bezradně konstruovaných dialogů až po děsivě triviální, ba přímo pitomé profily jednotlivých postav, je skoro všechno špatně.

Ale po pořádku. Boleru chybí ze všeho nejvíc napětí, jež by táhlo vyšetřování kupředu. Divák od začátku ví, kdo je vrah, protože Brabec a spol. už před půl rokem vypustili do všech médií zvěst o natáčení filmu na základě skutečného zločinu, který spáchali “zlatí” mládenci na studentce medicíny. Když je pak ve filmu představeno pět policajtů, dvě studentky a čtyři kluci, kterým tuhne krev v žilách, když vidí v pátrací relaci nezvěstnou studentku, jen idiotovi by nedošlo, kdo vraždil. Zinnerová hraje od samého počátku s otevřenými kartami a napětí by se vešlo za ulomený a do půlky okousaný nehet. Tenhle renonc by se dal ospravedlnit, pokud by tvůrci zkusili alespoň nějaké to psychologické vykreslení pachatelů, lámání morálky uvnitř nešťastných rodičů, prostě cokoliv, co by přesahovalo rozměr duševně zaostalého klišé a prázdné rekonstrukce kriminálního případu. Ale nic takového není na výsledku patrné.

Jak už bylo řečeno, postavy jsou napsané doslova trestuhodně. Jejich prostor je “dávkován” dosti nešťastným způsobem (pro příběh bezvýznamné postavy ubírají prostor těm důležitým, které po chvíli zmizí - například přítel zavražděné nebo zájemce o ni), a aby toho nebylo málo jsou povětšinou i děsivě zahrané. Stačí si vzpomenout třeba na sekretářku Jany Štefánkové, jejíž role je do filmu přidána jen kvůli tomu, aby se mohl divák pokochat pěkně tvarovaným pozadím a Jiří Bartoška měl co žužlat :-) Nebo na Jana Potměšila, který ve volném čase sleduje auta na magistrále - pro nic víc, než aby jeho hrdina měl nějaké to psychologické pozadí, jež se nosí v Hollywoodu, a Davida Krause jako český plagiát Roberta De Nira se vší trapností, kterou si tahle póza sebou nese. Vskutku výborný je i další podezřelý, zamlklý blonďáček, jehož religiózní rodinné zázemí je "nápaditě" charakterizováno záplavou křížů a výjevů z Bible, který když otevře pusu před svým kamarádem, mluví podobně jako náboženské spisy z patnáctého století. Vedle nefunkční postavy se tak objeví i náznak dosti sporné a zjednodušující ideologie. Ale tohle už radši nebudu rozebírat, stejně jako hromadu nelogičností nebo nepřehledně řešené skoky v čase.

Už první dialog (opravdu, už ten první) usvědčí některé herce, že v celovečerním filmu nemají co pohledávat. Na Vlastimilu Harapesovi se herecká pauza projevila hůř než režisérská nečinnost George Lucase v Epizodě 1, takže si asi dokážete představit rozměry téhle katastrofy. Představitelé studentů vedeni Annou Polívkovou nebo ústřední mladá policejní dvojice se sice postupem času zlepšují, ale i tak z jejich herectví zůstanou pouze rozpaky. Víc než v jakémkoliv jiném filmu se v Boleru v celé nahotě ukáže, kdo je opravdový herec a kdo jen dědic slavného jména (Švehlík, Polívková) nebo jen kolemjdoucí se zajímavou vizáží (Štefánková, Kraus).

Bohužel na ty dobré vám vystačí příslovečné prsty jedné ruky a malinko překvapivě mezi ně patří jen staří známí. Otřelí harcovníci Bartoška, Stropnický a Potměšil, kteří mají pořád charisma a herecký timing, takže i děsivě napsané rozmluvy se dají v jejich podání poslouchat. Bolek Polívka by byl neméně dobrý, když by jeho postava majitele autosalónu nevypadala spíš jako karikatura z “podnikatelských komedií” první poloviny 90.let (podobně nevhodně je obsazena i hledačka české superstar Gábina Osvaldová).

Sám Brabec se o scénář na tiskovce několikrát nehezky otřel. A Bartoška rovnou přiznal, že se mu text Zinnerové nelíbil hlavně kvůli šablonovitosti a oslím můstkům. Okamžitě se nabízí otázka, proč do téhle bažiny proboha lezli? To jsou zkušení profesionálové opravdu natolik naivní, aby očekávali, že Brabcův osobitý cit pro obraz dokáže vytáhnout z kanálu film scenáristicky nadmíru náročného žánru? Nebo šlo jen o peníze na nájem? Ve světle tohoto fiaska musím ocenit odměřenost Jana Svěráka, který si pečlivě vybírá, a točí pouze látku (poslední dobou tedy spíš netočí), o jejíž kvalitách nepochybuje. Penízky se sice nesypou, ale filmařská čest zůstává.

Brabec nejspíš doufal, že film zachrání jeho kameramanské schopnosti. Ale na to si měl vybrat jiný žánr než krimi, protože samoúčelné kamerové hrátky a barevná stylizace děj ještě více vyprazdňují. Bolero sice místy vypadá vcelku efektně (na české poměry určitě), ale kdo viděl i průměrný zahraniční thriller, detektivku nebo řadovou kriminálku musí se chytat za hlavu jak prázdná trapnost to u nás zase vznikla.

Možná budou někomu filtry, zběsile se točící kamera a extrémně (ale opravdu extrémně) zpomalené záběry připadat cool, ovšem nemůže popřít fakt, že tyhle vizuální “bokovky” nijak nepomáhají příběhu, nevyjadřují to potřebné COKOLIV, prostě nefungují. Jen balamutí oko diváka a dělají bývalému kameramanovi dobře po těle, což dokazuje i ústřední Bolero, které nemá ve filmu pražádný smysl a jen párkrát během filmu vstoupí do děje, aby nám Brabec ukázal jak hezky umí natočit tančící postavy. Bohužel i to je sporné, protože prakticky jakýkoliv záběr z Kytice vypadal lépe. Když se Brabec nechal unášet padajícími listy ve filmové verzi Erbenových balad, bylo se aspoň na co dívat. Když několik minut zírá na nahé tělo modelky a zkoumá její vagínu při focení aktů, a výsledek je přesto naprosto asexuální, musím vytáhnout do boje sousloví "těžkej průser". Kameramanská samolibost dosáhla vrcholu a zničila Brabce-režiséra, který může jen děkovat Troškovi za to, že předem jistí Plyšového lva.

Nemá cenu tuhle blamáž dál rozpitvávat. Snad jen podotknu, že jedna hvězdička neodpovídá minimálnímu možnému hodnocení, ale přesně té jedné, vskutku poctivé hvězdičce :-).Ptáte se za co? Za hudbu Jana Jiráska, který se sice omezil jen na dva motivy, ale nadmíru povedené, za Bartošku, Stropnického a Potměšila a závěrečnou scénu, která je sice celá zpomaleně, ale hnus je z ní cítit tak sugestivním způsobem, že se vám zvedne žaludek a vy budete konečně u Brabcových vizuálních hrátek něco cítit - byť to nebude nic hezkého. Sice jen jednou, ale lepší než nic.

A přes všechen ten zmar stojí Bolero za vidění. Komando ozbrojené samopaly, které za zvuků přistávajícího vrtulníku zatýká nic netušícího ochmelku potácejícího se z hospody, v žádném jiném českém filmu neuvidíte.

Bezradná pseudodetektivka režiséra až příliš zahleděného do svého kameramanského já. Děsivý scénář.

Petr Cífka

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:42:49

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace