Následující text recenze je Gabriely Kudelové pro Premiere.
Původní text naleznete na: http://www.premiere.cz/film/7837/blizko_nebe.html

Recenze v kostce:
Druhý film Dana Svátka (Zatracení), mluvený anglicky, se snaží být světový a čiší to z každého záběru. Tvůrce spoléhá na mezinárodní obsazení, chytlavou hudbu a atraktivní obrazové podání. Idea ukázat potřebu tolerance a schopnost soužití lidí různých národností je však nasazena na kostrbatě smontovaný příběh.

Režie: Dan Svátek
Hrají: Go Go Jean Michel Francis, Tuva Novotny, Petr Vaněk, Miroslav Táborský, Arnošt Goldflam, Chantal Poullain
Scénář: Dan Svátek
Kamera: Martin Preiss
Hudba: Go Go Jean Michel Francis, Elvis Kititi
Distribuce: Bontonfilm, 96 min., přístupný, 10 kopií

Blízko nebe

Režisér a scenárista Dan Svátek (Zatracení) se rozhodl natočit film, který by se z českých rybníků mohl úspěšně vydat na plavbu do světových moří. A tato touha po světovosti čiší z každého záběru. Zpočátku jde o snahu sympatickou, moderní a zábavnou, spoléhající na mezinárodní herecké obsazení, chytlavou hudbu a atraktivní obrazové podání. A tak na vás vedle barevné stylizace evokující Krvavý román často dýchne i závan ‚burtonovštiny‘ či ‚lynchovštiny‘, takže když se v pokoji objeví červený závěs, jen čekáte, nevykoukne-li odněkud proslulý trpaslík. Efektní obal diváka strhne, po půlhodině se ale ukáže, že s výplní je to horší. Ta totiž neobsahuje víc než zběžně načrtnuté figurky, jejichž prostřednictvím trochu křečovitě usiluje o šíření klasických poselství.

Už idea ukázat potřebu tolerance a schopnost soužití lidí různých národností i povah není nijak převratná, režisér ji navíc zasadil do poněkud kostrbatě smontovaného příběhu mladého Afričana, kterého potkáváme v okamžiku, kdy se chystá skočit ze střechy hotelu Blízko nebe. Než se vrhne do prázdna, čas se zastaví a muž začíná vykládat, co ho sem přivedlo. Do vyprávění o lásce ke křehké Švédce se vplétají osudy svérázných obyvatel domu, které tvůrce žertovně prokládá kuriozitami typu siamská dvojčata na záchodě a několikrát rádoby dramaticky připraví děj k vyvrcholení variacemi na větu: „A tehdy se to stalo…“ Jenže když se TO opravdu stane, pohřbí i zbytky diváckých očekávání kanonáda překombinovaných zvratů, za niž by se nemusel stydět ani Jára Cimrman.

ORTEL: Efektním obrazům škodí urputná snaha o kuriózní motivy i vážná poselství.

Kudelová Gabriela

Zpět na seznam všech recenzí.

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?