Na obsah stránky Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Hlavní stránka ceskefilmy.juk.cz Mapa stránek na tomto webu

Následující text je recenze Michaely Klečkové pro FilmPub.
Původní text naleznete na: http://filmpub.atlas.cz/kino/33680-blizko-nebe.aspx

Blízko nebe

Afričan Samuel stojí na střeše pražského hotelu Blízko nebe, naposledy pohlédne na Hradčany, roztáhne ruce a skočí… Dřív než dopadne dolů, stačí nám odvyprávět svůj příběh lásky k bílé dívce, seznámit s bizarními obyvateli hotelu a ukázat, že nic není tak, jak se zdá.

Je to podivné místo, tenhle hotel. Tyčí se k nebi na dohled Pražskému hradu, a přece uprostřed ničeho. V každém patře je pouze jedno apartmá, kde bydlí už léta stejní lidé z různých koutů světa, většinou podivíni, kteří se spolu domlouvají anglicky. Jezdí tu pater noster, přesto se velká část zásadních dialogů odehraje na schodech. Na střeše je malý ateliér, v němž Samuel prý maluje krásné obrazy – viděl je ale vůbec kdy někdo? Střecha je leitmotivem celého snímku, většinou zalitá do zlatavých odstínů starých zažloutlých fotografií. Poprvé ji ale spatříme v dešťové modré, hlavního hrdinu v Ježíšovské pozici, dozvíme se, jak celý příběh skončí a pak začíná Samuelovo vyprávění.

Nejprve nás seznámí se všemi obyvateli hotelu, a to pěkně systematicky, od střechy až po sklep. Do každého z pater nahlédneme ve stejném okamžiku, kdy střechou ateliéru prolétl meteorit. Nejvýše bydlí Samuelova rodina: despotický otec, dvě sestry – otcovy odbojné otrokyně, pes a umírající dědeček. Pro příběh nejsou příliš důležití, snad jen to, že zatímco otec Samuel synovi Samuelovi nerozumí, dědeček Samuel je jeho spřízněnou duší. V dalších patrech se setkáme s věčně zhuleným kouzelníkem Ernestem, který si šlape na jazyk a touží po lásce, se siamskými dvojčaty, které touží po sexu, s partičkou důchodců vyvolávajících duchy, s šíleně tlustým Fredem, trávícím nehybný život před televizí a se záhadným panem Jägemeisterem, jenž leží v knihách a zdá se, že s nikým ze spoluobyvatel hotelu nechce mít nic společného. Zbývá zmínit přeuctivého a přeochotného hoteliéra „služebníček“ Guta, a hlavně dceru tlustého Freda, krásnou a zcela netlustou Emily.

Příběh nesmělé lásky černého Samuela a blonďaté Emily je pouze hrubě načrtnutý, spíše naznačený, než vyprávěný. Vstupuje do něj smutný mág Ernest, ale snad i žárlivostí zaslepenému Samuelovi musí být jasné, že tenhle patlal pro něj není žádnou konkurencí. Na hlavní příběh je navěšena spousta dějových odboček vedlejších postav: spiritistické seance důchodců ve třetím patře, návštěva Jacka Nicholsona, sáhodlouhé telefonické hovory Emily s hysterickou matkou… Řada z těchto minipříběhů je vypracovaná do formálně pestrých, i když možná samoúčelných hříček: například trojí pohled na hádku šišlavého Ernesta s důchodkyní na poště. Mimochodem tato scéna je téměř jediná, která se odehrává mimo hotel. Relativnost pohledu na události je ještě zesílena v závěru snímku, kdy přebírá roli vypravěče od Samuela dopadnuvšího ze střechy na zem jiná postava.

Třicetiletý režisér Dan Svátek vzbudil pozornost již před třemi lety svým debutem Zatracení, pojednávajícím o českých pašerácích drog, zadržených v jihovýchodní Asii. Stejně jako Zatracené, také snímek Blízko nebe natočil Svátek podle vlastního námětu a scénáře, tentokrát však mnohem odvážněji. A to jak po stylistické a formální stránce, tak po stránce jazykové – uvidíme, jak přijme české publikum skutečnost, že je celý film v angličtině.

V hlavních rolích se českému publiku poprvé představí Jean Michel Gogo z Pobřeží Slonoviny, který se zároveň podílel na hudební složce filmu, a Tuva Novotny, švédská herečka českého původu. Ačkoliv Gogo hraje hlavní roli Samuela, nedostává příliš hereckého prostoru, většinu filmu slyšíme pouze jeho vypravěčský hlas, hezky mimo záběr. Tuva Novotny vdechla Emily potřebnou křehkost a půvab, přesto scénář nenabízí ani jí příliš možností přesvědčit diváky o svém talentu. V titulcích se objevuje také několik známých jmen: Arnošt Goldflam si zahrál úslužného hoteliéra, Miroslav Táborský představuje tajemného pana Jägemeistera, roli Emiliiny matky ztvárnila Chantal Poullain. Za pozornost stojí výkon Petra Vaňka, kterému sice scénář předepisuje poněkud laciné šišlání, díky tomuto handicapu a kouzelnickému povolání však role Ernesta umožňuje bohaté mimické ztvárnění, čehož Vaněk poměrně zdařile využívá.

Celkově působí snímek Blízko nebe poněkud rozpačitě a přestylizovaně. Hlavní dějová linie je mělká a nerozvětvená, na ní jsou navěšeny minipříběhy, které spolu mnohdy příliš nesouvisí a nikam děj neposouvají. Kamera Martina Preisse je v dialozích statická, jindy zas zběsile panoramatická. Využívá omezenou škálu barev a ladění do idylického zlatohněda. Nelogičnosti v ději (například žhavý meteorit, který ač má v průměru dvacet centimetrů, nezpůsobí při dopadu nic víc než rozbité okno a mírný otřes budovy hotelu) jsou v souladu se surrealistickým laděním celého filmu a přispívají ke zdůraznění relativnosti našeho chápání (možná to vůbec nebyl meteorit…). Na české poměry se jedná bezesporu o snímek neobvyklý a pozoruhodný, ovšem výsledek není příliš přesvědčivý.

Důležitější než děj je v tomto snímku stylistická nápaditost a neotřelost provedení. Výsledek možná není nejzdařilejší, rozhodně však stojí za pozornost.

Michaela Klečková

Zpět na seznam všech recenzí.


Poslední modifikace 20.05.2007, 18:42:46

Zásady ochrany osobních údajů

A Běžešelemovací řůčovičky znáte?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace